Taxi

Taxi

Včera jsem šla na procházku, mám půjčeného pejska a tak jsme si to užívali. Šli jsme do táhlého kopce k nádraží.Kopec je mírně stoupající, ale dlouhý. Šli jsme pomalinku...

Vzpomněla jsem si, jak jsme se do něho táhli s manželem před několika lety.

()

Vyhlídla jsem zájezd do Španělska. Byli jsme tam několikrát s našimi kluky. Kluci vyrostli a tak jsme vyrazili poprvé sami.

Letecky to bylo moc drahé a tak tedy autobusem. Jsme ještě ohební a tak cestu autobusem snad vydržíme.

Co bylo horší, odjezd byl brzo ráno od nádraží, že nás všechny svezou do Chomutova, tam nás rozdělí do autobusů. Víc informací jsme neměla. 5,30 před nádražím. Večer zabalit kufry, připravit oblečení na sebe , paraple, klobouky, peníze, kabelku.... manžela. To bylo horší, ráno je manžel nepoužitelný. Máme to na nádraží asi 10 minut – dvě tramvajové zastávky. Dobře budeme počítat 20 min. Jdeme s kufry.  5,05 jsme vyrazili z domova. Prošli jsme parkem, nikde nikdo. A už to začalo:    

" Proč tam musíme být takhle brzo, slušný lidi ještě spí."

" Všichni tam budou takhle ráno.Pojď v autobuse se dospíš. "

"Proč jsme vyšli tak brzo, budeme tam první, jako nějaký nedočkavci!"

" No tak chvilku počkáme." Raději jsem všude o 5 nim. Dříve než o1 nim později. Už jsme byli asi v půlce kopce. Tam začínají výlohy obchodů. Zastavil se hned u prvního.

" Já chci odpočívat, kam letíš? Máme čas"

" No dobře zvolníme" Koukám do výloh a nepřeji si nic jiného, než sedět v autobusu. Po chvilce:

" Tak pooojď."

" No jo to je mučení, takhle ráno spěchat"

" Nespěcháme, ale pojď!" Už je vidět nádraží.

" Stejně tam žádný autobus  není, tak kam se ženeš. A máme být na nádraží? Nemáme být někde jinde?" Sakra! Vždycky skočím na tyhle řeči. Tisíckrát jsem to doma četla, stejně vytahuji papíry s pokyny. Jasně 5,30 nádraží.

" A máme tam být dneska?"

" Tak už toho nech a pojď! Je za pět půla! Táhneme se jako děti ve školce! "

Jdu napřed sama a říkám si snad dojde a neztratí se.

Je to pořád rovně.

Přicházím před nádraží. Pokládám kufr a hledám autobus. Všude pusto, jen tam stojí taxi. Taxíkář letí ke mně. "Jste Talesovi?" " Jo" " Jedete do Španělska," " Ano" " S cestovkou Firo? " " Ano." Co je to výslech? Taxikář na to "Tak rychle, rychle máme zpoždění..." Hledám manžela očima, ten to má k nám ještě přes přechod. To mě už vidí nastupovat do taxi a tak zrychlí. Kufry hodí do kufru taxíku a  frčíme. V taxíku sedí postarší pár. Oba v zadu. Já vedle paní a Jiřík ve předu vedle řidiče.

Paní se dává do hovoru. "My jsme vás pozorovali celou cestu k nádraží. A moc jsme si přáli, aby jste to byli vy, co na vás čekáme"

Nechápala jsem, asi na mě bylo taky brzo. Jen jsem povytáhla obočí. Jakože proč?

Paní ztlumila hlas a pokračuje: " No asi nám řekli špatně odjezd, my tu byli 5,15 a dostali vynadáno od taxikáře, proč jdeme tak pozdě. Pak se ptal po vás. Lítal tady a hledal vás. Kolem šel nějaký hodně tlustý pán s kufrem, tak po něm taxikář skočil a jestli jede do Španělska, pán, že jo. Bylo jasné, že když si sedne do zadu, tak se k němu už nikdo nevejde. Tak ho manžel pustil do předu. No stejně ho tam taxikář musel natlačit. Když byl usazený, taxikář se podívá do papírů a říká, kde máte paní? Já jedu sám ... já tu mám v papírech 4 osoby, kde máte paní Talesovou? Koho? Nikoho takového neznám! A jak se jmenujete vy? ... ale vás vézt nemám, asi jedete s jinou cestovou...takže pána jsme zase strkali, tentokrát ven z auta.

Pak se taxikář začal zase rozhlížet. V tom jsme vás zahlédla. Ale vy jste šli tak pomalu, že jsem si říkala. To nemůžou být oni. Ale bylo by to príma , kdyby to byli oni :-) ... vešli bychom se pohodlně do taxíku. Ale vy jste se tak loudali a taxíkář tu lítal jak splašený. Fakt jsem se bála, koho zase odchytí....

Musela jsem se potichu smát. V Chomutově nás sesypali do dvou autobusů a hurá do Španělska.