Houby

V loni jsme jeli na výlet do lesa. Všichni nám říkají , jak rostou ...a chlubili se plnými košíky.

My houby nejíme a tak že půjdeme se jen projít lesem a nadýchat čerstvého vzduchu.

Jeli jsme na skútru a příroda byla proti nám ( teda proti mě - jmenovitě)
Jeli jsme jen kousek asi 25km. Když jedeme jen kousek, neberu si kůži. Skočila jsem jen do letních tenkých riflí, přehodila soft sell a vyrazili jsme.

Jedeme hezkou krajinou je teplíčko, kocháme se a najednou se mě zapíchla včela do stehna, za jízdy. Štípalo to jak mrcha..... a slyšela jsme od Jiříka

" Co se tam meleš?"

Málokdy se stane, že letí včela zadečkem napřed a rovnou se zapíchne. A protože se nezastavilo, musela jsem to vyřešit za jízdy. Hlavně si jí v tom šoku nezapíchnout ještě víc. Cvrknout do včeličky a trochu si stehno zmáčknout, aby to tolik neštípalo.  

Za malou chvíli se mi tvrdý brouk trefil přímo do rtu. Byl to asi nějaký hodně tvrdý brouk a nebo měl jedovatý krovky. Napuchlo to téměř okamžitě! A zase slyším:

" Co se tam sakra meleš ?" " Že tě tady vysadím "

No vždyť se zas tak nemelu, jen když mi jde o život. Mám otevřenou helmu tzv. Jetku. V integrále se dusím a to mám teď za to. Napuchlý ret, jak malajský trubadúr...
Přijeli jsme k lesu, chtěla jsem ukazovat zranění, ale Jiřík vyrazil k lesu. No tak jo ukážu ti to potom...

Prošli jsme se lesem, mě se nechtělo do kopce a tak jsem si poseděla na mýtině a rozhlížela se kolem, kdo na mě zase zaútočí. Naštěstí jsme měla asi ten den vybráno
Asi za hoďku přišel Jiřík, že našel houbu – hřiba. Hřib to byl, ale mimino. Asi 3 cm velký. Nic se neděje, stejně houby nejí. Tak co . Jeli jsme domů, houbu jsem rozkrájela  a usušila. Ona se někdy hodí. Ale hned druhý den jsem si klepala na čelo. Ty se tady sušíš s houbou jednou malinkatou. A kam jí pak dáš ? Do pytlíku? Tak malinkatý ani nemáš. Kam jí uložíš, abys jí v zimě našla? Když jich nebude víc! Zrovna jsem dělala k večeři na kmíně a tak si říkám, přihodím tam tu chudinku, stejně nikdo nepozná, že tam je.

Jiřík se ptá: "Co budeme jíst?"

"No na houbách , pardon na houbě! " Že mi huba neupadla !

"To si děláš prču, vždyť víš, že houby nejím" Dlouhé vysvětlování, že je to ta malinkatá potvora, co jsme ji unesli z lesa.... Nic nepomohlo. Prostě houbu ne! Jíst nebudu!

Taková oběť s nasazením vlastního života a nakonec tu chudinku malou ani nikdo nechtěl sníst.

Ten den se jedl chleba s máslem. Druhý den jsem houbu přecedila a dělala, že je to úúúúplně jiné jídlo.