Nervy drásající neděle

Nervy drásající neděle.

Sobota propršela a tak jsme byli rádi, že můžeme v neděli vyrazit. Chtěli jsme jet do Německa k jezeru, děvčata, že se budou koupat a opalovat J A Míra, že si vezme in line a bude kroužit. Na poslední chvíli se ještě nahlásil Tom, že by se s námi sklouzl. Ještě jsem stihla poslat sms " Vem si plavky a brusle." Odpověď plavky beru a brusle doufám in liny.

()

Dlouho jsme ho neviděli a tak jsme ho vesele přivítali. Sraz byl u nás u domu. Tom se ptá, kam teda pojedeme bruslit. Načež Míra vykulí oči, my nemáme ani plavky, vy chcete fakt jet na jezero? Vždyť je počasí takový divný!" Míra je prostě Míra!

Po chvilce dohadování jsme se domluvili, že nepojedeme až do Německa, ale jen kousek do Bakova. Tak je koupání i dráha na in line. A hlavně úžasná cukrárna.

A Míra s Janinou pojedou o chvilku dříve a staví se doma pro plavky a brusle. A my je cestou vyzvedneme.

Jeli jsme cestou, co mám ráda. Dlouhý Mosty. Ovečky, kozy i koníci se pásli venku a bylo na co koukat. V Českým Dubu už čekal Míra s Janinou na skútru, takže žádné velké zdržení. Jelo se dál.

V Bakově zmrzlinka, dortík, kafíčko. Ještě jsme se smáli, že si tam každý pokaždé dává to samé a fotky jsou skoro stejné. Tentokrát jsme přivezli nového člena a tak fotky směřovali většinou k němu. Navíc má za manželkou cukrářku, bohužel dneska s námi nejela, mrknout na tu nádheru!

Trochu jsme se pobavili, posmáli. Míra byl netrpělivý, aby už mohl jezdit. Tak jsme se přesunuli do areálu koupaliště. Míra hned skočil do bruslí a kroužil. Tom taky kroužil, ale byl na bruslích letos poprvé. A tak to nechtěl přehánět. Dal si pět koleček a usadil se u nás.

Chvilku jsme s Janinou plavaly a já tak napůl usnula na sluníčku. Z dáli slyším hlas nějaké paní. Vy jste tady na motorkách? Nechybí vám kamarád? Támhle upadl na bruslích a manžel ho nemůže sám zvednout. Vyskočili jsme okamžitě. Janina vzala Mírovy boty a běžela . Kluci se ustrojili a hnali za ní. Já hlídala věci na dece.

Pomalu ho přivedli na lavičku k nám, poblíž deky.

Trochu jsme ho omyli. Měl rozbité koleno  a naražený zápěstí.

Kolem jela mamina s kočárkem a nabízela kysličník. Divili jsme se, že ho vozí s sebou. Tak vysvětlila, že jejich malý se učí chodit a tak je třeba. Mírovi polila koleno. Zastavilo se u nás několik lidí, jestli nepotřebujeme pomoct.

Přemýšleli jsm,e jak Míru dostaneme domů. Bylo to sice jen 25 km, ale na skútra jsme se ho báli posadit. Už jsme měli plán perfektně naplánovaný, jen nám z toho vypadl Míra. Postavil si hlavu, že to zvládne, že není baba a že mu máme dát ještě chvilku, že je samohojící a bude to dobré. Že pojede sám...

Odtáhli jsme ho ke skútru, nasadili přilbu a posadili za mírného řevu. Ještě říkáme : " Zkus jet jen tady po parkovišti, jestli to půjde. Když tak přejdeme na plán B" " Jojo jasně, ....to půjde" A vyrazil směr Český dub. My chvíli koukali v úžasu a pak rychle nasadit přilby, zapnout bundy a za ním. Než jsme ho dohonili měla jsem obavy a koukala do škarp, jestli se tam neválí 

Dohonili jsme ho asi po 3 kilometrech, jel pomalu a divně zkroucený, noha mu visela ven ze skútru. Ještě, že nemusel řadit tou nohou. Na to je skútr dobrý. Ale zkroucený byl hrozně, říkám si toho ta ruka musí bolet. Byla to pravá, plynová. Takže kdykoliv přidal plyn, muselo to bolet. Asi 5 km před ČD nás předjel Tom, který vezl Janinu. Ještě že jel sám a měl za sebou volno. A mohl Janinu vzít. My pomalu pokračovali za Mírou. Zkroutil se na druhou stranu a začal najíždět do protisměru. Hrůza, polilo mě horko. Zvedla jsem plégo, a zhluboka dýchala. Zajel zpět do svého pruhu, ale nějak divně mu klesla hlava. Říkám si "Ták je to tady, bolestí omdlel a teď zajede někam do lesa, pojede setrvačností a my než slezeme z motorky, tak ho budeme hledat" Sakra!  Musela jsem si rozepnout i bundu, jak jsem se zpotila...

Tak to bylo ještě asi šestkrát. Hlava dolů a do protisměru... naštěstí jsme jeli po okresce a nikde nikdo. Ono by ale jen stačilo, kdyby upadl se skútrem. Fuj! Nechci ani pomyslet.

To bylo dlouhých 5 km. Před domem už čekala Janina s Tomem. Chytili skútra, aby nelehl. Míra brečel bolestí, celý se klepal a nemohl se ani hnout.  Hlavně klid, už jsme na místě, to nejhorší máme za sebou. Janina chtěla přistavit auto, že ho přeneseme  a že rovnou pojedou do nemocnice. Ale Míra nechtěl ani slyšet. Já chci domů, já chci domů. Tak jsme mu pomalu sundali přilbu, za šíleného řevu přehodili nohu a postavili ho na obě. Moc to nešlo, ale kluci ho čapli, každý z jedné strany a už ho nesli na terasu. Ještě, že ten Tom s námi jel. Na terase jsme ho ošetřili, hlavně koleno. Jiřík našel pěkný prkýnko jako dlahu a obinadlem jsme mu stáhli zápěstí . Dali jsme si ještě kafe, abychom se všichni trochu uklidnili a mohli pokračovat domů. Doufejme, že bude v pořádku. Dneska volal,že jo, že to jde. Uvidíme za 14 dní máme jet na sraz do Dunajské Stredy a to je velký výlet (480 km) , tak musí být fit.