Večeře v japonsko – thajské restauraci.
Mám ráda občas v jídle změnu. Někdy mám chuť na něco pálivého, na sladko- kyselého. Doma si toho moc neužiju a tak čas od času chodíme s kamarádkou do restaurace bez chlapů ( našich) a tam si dáme na co máme zrovna chuť.
()
Náš starší syn, když se vrátili z Anglie, tak nastoupil místo v thajské restauraci. Učil ho vařit přímo Thajec. Domlouvali se anglicky, rukama i nohama.
Měla jsem spoustu otázek. Jak na Thajce, jaký je,? Jak je tu dlouho? Jestli je tu s rodinou? Jestli si rozumí i mimo kuchyň? Jestli rozumí legraci a dělá nějaké vtipy?
Tak na jídlo. Co tam vaří za speciality? Jaké je nejdražší jídlo? Kolik tam chodí lidí na večeře? A hlavně kdy budeme moct přijít na večeři my?
Tu poslední otázku, jsem opakovala asi dost často. Bylo mi odpovězeno : " Mami vydrž, já ti řeknu"
Chtěla jsem, aby nám to uvařil Ondřej. A tak jsem čekala.... a čekala...
Až jednoho dne volá Ondřej a jen tam mimo řeč říká: "A kdy teda přijdete za mnou na tu večeři? "
Poskočila jsem radostí. Domluvila se s kamarádkou Diankou. Manžel tyhle jídla nemusí ani vidět ani ochutnat. Tak to byla dámská jízda. Ondřej nám zamluvil stůl.
Moc hezká restaurace. Číšník usměvavý, kuchař taky. Co víc si přát?
Chvíli jsme koukaly do jídelního lístku, stejně jsme nevěděly. Pak přišel Ondřej. Chtěl vědět, co jsme si vybraly. Říkám: "Necháme to asi na tobě. Ale asi nechceme sushi, spíš tu thajskou. Chtěly bychom ochutnat něco pikantního, ale nemusí to být hned celý krab nebo chobotnice. Jen tak dvakrát do pusy, ale aby to bylo nezvyklé a dobré. "Dobře, dobře. Něco vám připravím. "
Předkrm: grilované kuřecí špízy s arašídovou omáčkou.
Smažené krevetové placičky se sladko chilli omáčkou.
Čerstvá zelenina podávaná v rýžovém papíru s chilli omáčkou.
Předkrm byl úžasný. A i kdyby zůstalo jen u něho, bylo to ono, co jsme chtěly.
Hlavní Jídlo: smažené thajské nudle s krevetami, kousky tofu,vejcem, čestvou karotkou,pórkem, cibulkou,arašídy a thajskou tamarind omáčkou.
Smažené skleněné nudle s plátky hovězí svíčkové, zeleninou, citronovou kůrou, chilli a bazalkou.
Ani jsme to všechno nesnědly.
Ondřej se nám přišel omluvit, že se nám nemůže plně věnovat, protože přišlo asi 20 hostů, něco slavit.
Ale nám to nevadilo, ani jsme s tím nepočítaly, že se nám bude věnovat víc, než že uvaří.
Byl přece v práci. A my si toho měly taky hodně co říct.
Pak přišel moučník, nebo jak to nazvat.
Zmrzlinka s ovocem. Jedna zmrzlina byla z vlašských ořechů a druhá ze zeleného čaje. Obě snad nebyly vůbec sladké. Jazyky se nám kroutily, ale chtěly jsme něco zvláštního, tak jsme to měly.
Ondřej zatím uvařil pro oslavence. Přišel na chvilku za námi. " Mami chceš pozdravit Meka?" "To je ten človíček, co tě naučil ty úžasné pokrmy? No jasně!" Takže nás vzal na kraj kuchyně, zavolal Meka a představil nás. Mek se několikrát uklonil a já mu třásla rukou, div mu jí neutrhla. Bylo to beze slov. Já anglicky neumím Ale myslím, že slov nebylo třeba oba jsme věděli...
Pak jsme oběma poděkovali za hezký večer