rubriky:

přihlášení

odkazy:

návštěvní kniha

archiv článků:

galerie

moji přátelé

D. Streda 2006

pise.cz/img/243573.jpg">

K chatce to bylo  do mírného kopečku. Jak dostat tolik piva do chatky, do ledničky? Od čeho jsou kamarádi? Udělal se řetěz  a za chvilku se pivo chladilo. V chatkách  bylo 8  postelí ve čtyřech místnostech. No místnostech ... Pavlík s Moni se ubytovali v přízemí, aby Pavlík nemusel šplhat do příkrých schodů. Nějak se stalo nepsaným pravidlem , že Pavel dostal nejpohodlnější pokoj. V přízemí byl ještě jeden malinkatý pokojík, tem si zabral Radan. 

My s Vlastičko a Jarkem jsme vynosili věci do poschodí. Byl to tak malinkatý pokojík, že se v něm nešlo ani postavit. Na každé straně schodiště jeden a skosený střechou. Ale co přijeli jsme sem jezdit a né zkoumat pokoje. Takže jsme se tam moc nezdržovali a šli ke grilu, kde už seděli někteří kamarádi. Přivítali jsme se, poplácali po zádech .-) a začali připravovat na večer. Nanosit zásoby na stůl, rozdělat oheň.Kikin jak slíbil, přivezl naložené maso , jen nevím,  kde vezli věci na převlečení.Ve skútru – Nex moc úložného prostoru není.

Začalo se grilovat a popíjet. My přivezli malinovici, dali jsme všem ochutnat.

Povídalo se dlouho do noci. Já šla spát o chvilku dřív. Vzala si ručník, osušku a mýdlo a hurá do sprcháče.Ten byl hodně použitý a tak jsem na dno dala jeden ručník , abych nestála na oprýskaném plechu. Pustila vodu a čekala na teplou...ještě, že jsem se nesvlékla. Z odpadu se vodou vyplavili velký černí brouci, No fůůůj! Ječela jsem a vyběhla až ven. Ječela jsem asi hodně, protože přiběhli kluci na pomoc. Nevím co s brouky udělali, já už o sprchu nestála. Opláchla jsem se v umyvadle, ale stejně jsem pokukovala po sprcháči, jestli z něj něco neleze.

Pak jsem šla spát. Nevím jestli ti brouci nebo malý pokoj, ale nemohla jsem usnout. Šla jsem ještě na chvíli k ohni, jen tak v pyžamu  ....

Ráno bylo krušné. Moc jsem toho nepila, ale ani nepospala. Dát se trochu dohromady a jít na snídani. Tu nám udělali v blízké restauraci, ale moc na nás připravený nebyli. Po menších dohadech, byli přece jen všichni najedení a připravení na  vyjížďku  s překvapením. Jelo se hezkou krajinou, silnička hladká jako dětská prdelka  žádné díry, žádné pasti na mamuty. Užívali jsme si to !

Přijeli jsme do lesoparku, kde to smrdělo divočinou. Byla to soukromá zoo. Majitel choval asi 10 tygrů.

Kdo chtěl mohl k nim do klece. Ale přišel mi ten tygr nějaký nadopovaný, byl krotký jako kotě. Bylo nás víc zájemců a tak nás rozdělili do skupin po pěti. Jedna skupina ven a druhá dovnitř k tygrovi. Než přišla na nás řada, tygr usnul. Ale i tak šel z něho strach. Stát na krok od tygra i když spícího... ten velký čumák a ty tlapy. Jako všichni jsme se u něho chtěli vyfotit. Pomalu jsme přešli k čumáku a sedli si na bobek, že se budeme fotit. V tom přišel Míra 99, vzal tygra za ocas a začal ho za něj tahat.  " Holky nebojte, on už spí" Kdyby se v tu chvíli tygr vzbudil a klapnul tlamou, no nevím co by z nás zbylo. Míra 99 neodešel s minulou skupinou a tak věděl, že tygr už nějakou chvíli spí. Ale za ocas ho tahat nemusel. Měly jsme oči navrch hlavy... Všichni jsme se u tygra vyfotili a jelo se dál.

Na oběd do města a na kafe. Jozefko nás vzal do oblíbené cukrárny. Kvůli kuřákům se sedělo venku. Bylo slunné odpoledne a my si to užívali. Jen pro Jiříka neměli kafe, jaké si představoval. Měli jen rozpustné nebo turka. Brr.Tak říkám dej si čaj nebo džus. Ale k cigaretě patří dobré preso – picollo . Rozhlížíme se z terasy, jestli v blízkosti není jiná kavárna. Ptáme se Jozefka."Jo tamhle za rohem" A tak jdeme s Jiříkem za vůní kafe. Mají také terasu, je to sice herna, ale umí preso podle našich prastav. Sedáme si na terásku ven.

Po chvilce nám na stole voní picollo. V tom se přižene Moni, jak vichřice. "Kde jste? Pavlík se po vás shání." Ani to nedopověděla, jak byla rozjetá, drcla do stolku a vylila nám to vytoužené kafe. Ani jsme si ho nestihli osladit natož ochutnat. Jiřík procedil skrz zuby:" Moniko, já tě zabiju, a každý soud mě osvobodí!" a Moni to rychle pochopila a dala se na ústup. Takže poslední slova jí křičel na záda. Já zachraňovala situaci, tím, že jsem objednala nová dvě presa. Po chvilce za námi přišel Pavlík a za rohem vyčuhovala Moni a testovala, jestli může blíž.

Po kávě se jelo zpět do kempu. Cestou jsme se stavili v obchoďáku, doplnit zásoby. Aby bylo co k večeři. Nějaké maso, buřty, pivo. Vzali jsme to přes termální koupaliště a prohřály kosti. Úžasné!

Seděli jsme pod takovou stříškou z plechu. Když se setmělo, Míra99 se rychle postavil a ten plech ho seknul do hlavy. Až málem upadl, trochu krve a prý viděl hvězdičky. Ty my viděli taky. Bylo jich plné nebe.  No Míra to trochu zdramatizoval (jako každý chlap) Janina ho chvíli vodila po kempu, aby neomdlel.

Pak se vše dojedlo, dopilo. Šlo se spát.Úklid se nechal na ráno.

Ráno snídaně, co jsme si minulý den nakoupili. Už jsme nechtěli riskovat neochotu v restauraci. Taky jsme museli dojíst zásoby, abychom je nevezli domů. Při úklidu se Kikinova Leni klofla do čela o ten samý plech, co večer Míra. Krve bylo hodně. Leni to ale ošetřit nechtěla, připlácla to kapesníkem a narazila si kšiltovku, aby jí ten kapesník držel na místě a šla balit. Jednou rukou by se jí prý špatně balilo:-)

Ještě než jsme se vydali na cestu na sever, zastavili jsme se na Gabčíkovu i s exkurzí. Zajímavé vyprávění.

Pokoukání na lodě a zdymadla...

Rozloučit se se slovenskými kamarády a vyrazit k domovu.

Jelo se přes Babu, což je kopec plný zatáček. Takový motorkářský ráj. Na hoře je restaurace, kde kluci vyklopili batůžky a ještě si to sjeli sami, aby mohli pořádně klopit J U toho my děvčata většinou nemusíme asistovat. Pak už opravdu domů!

Byl to príma víkend.

Doma jsme se nahlásili na PC, na fóru. Že jsme v pořádku doma. Měli jsme to nejdál, takže jsme se nahlašovali mezi posledními. Na foru se už vedla diskuze,jestli příští rok bude zase D.unajská 

Stala se z toho každoroční akce. I když to už organizuje Hedo s Efčou a spíme v jiném kempu, vždy se rádi zúčastníme! :-)                        

Zpět na hlavní stranu blogu