Červený autobus
()
Takže jsem u zubařky kývla , byla to osmička. Snad mi nebude chybět. Hned vedle jsem měla rozlomenou sedmičku... tak to vzala jedním vrzem.
Sestřička stála za mnou a uklidňovala mě. Asi jsem vypadala hodně vyděšeně. Hladila mě a říkala, jak mám dýchat. Bylo to opravdu uklidňující. Soustředila jsem se na klidný hlas, který říkal:" Zhluboka se nadechněte..." Já oči zavřené a slyším paní doktorku : Musím si vzít ty větší kleště" Sakra, koho to zajímá? Já jsem se schválně na ten tácek nekoukla, co je na něm připravené a teď tohle?
Tekly mi slzy, ale byly venku.
Šla jsem pomalu na autobus a uklidňovala se, že budu mít klid a bolavý zub zůstal v ordinaci v koši.
Na autobusovou zastávku přišla mamina s asi tříletým prckem.Klučina se postavil zády ke značce zastávka autobusu a začal rozumovat. " Mami pojedeme čevreným abusem že jo? Tohle je auto, tím ne. Že ne?" "Abusem čevreným, že jo" a při tom otočil oči na maminu. Ta mu to odkývala.
Projelo ještě několik aut, všechny okomentoval, že čeká na čevrený abus.Byla jsem zvědavá, jaký autobus přijede. Nejezdím tak často, abych si všimla jakou barvu mají autobusy.
Najednou klučina začal tleskat a radovat se " Náš čevrený abus." Musela jsem se smát.I když mě to bolelo. Autobus byl opravdu červený , byl polepený nějakou reklamou. Nastupovalo nás docela hodně.Maminu s klučinou pustil někdo sednout a já stála shodou okolností u nich.Klučina pusu nezavřel, všechno komentoval, já mu vše nerozuměla, měl nějakou svou řeč. Ale mamina vždy přikývla, když na ní vykulil oči a roztáhl pusinku do úsměvu. Byl opravdu roztomilý.
Pak proti nám jel obyčejný autobus a klučina začal znova, jakoby se chlubil nebo ujišťoval, že jede správným autobusem.
" Náš je čevrený, že jo? Tamhle ten né, že né?" a zase ty rozzářené oči.
Úplně jsem zapomněla na díru po zubu. A usmívala se na svět.
Asi začnu víc jezdit autobusem, ale musí být červený
