Václav Maxa

Václav Maxa

Babička byla už nějaký rok vdova ....až na nohy byla stále čipera. Vlasů měla míň šedivých, než moje mamka. Čas od času jezdila do lázní, rozhýbat bolavé nohy. Z jedné takové pobytové akce si přivezla novou známost. Pana Maxu. Vdovce.

()

Byl ze stejného města jako babička a tak se začali navštěvovat. Teda spíš pan Maxa docházel. Babičku bolely nohy. Našim se to moc nezamlouvalo, že by někdo měl nahradit našeho dědu. Já to tak nebrala, babička byla dlouho sama a když jsme přišli na návštěvu, většinou jsme vyslechli přednášku "Děti, že nepřijdete častěji..."  Co se objevil pan Maxa, bylo to jiné. Bylo napečeno, babička usměvavá a vyprávěla co pan Maxa zařídil, opravil anebo jak v lázních tančil. " Holka on tak hezky hýbal pacičkama" ( rukama) Seděla v křesle a předváděla, jak pan Maxa dělal při tanci pacičkama.

Když jsme přišli a on byl zrovna na návštěvě, zajímavě vyprávěl. Byl za první republiky četník. A bylo to na něm i poznat. Jak v držení těla, tak že si vše zapisoval a velmi podrobně. ( s tím jsme se setkali později)

Byli už hezky s babičkou sehraní. Pan Maxa měl rád sladké, pečené. Poprosil babičku, aby něco upekla z mouky  Ona na to: "No jo Václave , to musíte jít něco nakoupit. Chybí mi mouka a droždí a taky nějaká náplň do buchet." Pan Maxa doběhl nakoupit a za hodinu voněly buchty. Spokojeni všichni, i případná návštěva.

Ani nevím, jak dlouho se takhle navštěvovali. Jednoho dne babička řekla: Václave, tak se přistěhujte!"

A tak se pan Maxa začal stěhovat. Asi toho moc neměl  a nebo mu babička nedovolila nějaké skříně přistěhovat. Moc toho v babiččině bytě nepřibylo.  Asi týden bydleli spolu.

Pan Maxa říká: "Marie dneska přinesu poslední kus. Mám takové velké kladivo. "

Marie na to: " Nech ho tam, Václave, co s velkým kladivem?"

" No stejně tam musím, předat klíče od bytu. Půjdu jen na otočku"

Po odpolední svačině vyrazil a k babičce zpět nedošel....

Našli ho druhý den ráno, cizí lidé venku na chodníku mrtvého. V tašce těžké velké kladivo....