Kojetice 2010

Kojetice 2010

Byl říjen a přišla pozvánka od našich pracovních partnerů. Tentokrát do sklípku,se zabijačkou. Do Kojetic.

()

Jeje snad nám nebudou ukazovat, jak se porcuje prasátko, jako před rokem v Dalešicích. To když jeden vidí, nemá chuť na maso. Jsme už nějaký zhýčkaný městem a musíme mít maso anonymní od řezníka v obchodě.

Jiřík nemusí ani zabijačku ani víno. Jezdíme na tyto akce hlavně pozdravit naše kolegy z ostatních měst a vidět Marka  a teď i Soňu. Jarin je moc nemocný a tak se nemohl zúčastnit . Byli jsme z toho smutní, ale život je někdy klikatý a nevíme co s námi je zamýšleno dál.... Prostě to bylo bez Jarina, ale ve vzpomínkách byl s námi.

Navigace nás dovedla až do Kojetic. Většinou nás navede až před dům, kam potřebujeme. Tentokrát nějak stávkovala. Prostě jste v Kojeticích , tak si poraďte. Projeli jsme vesnicí sem tam, jednou hledali podle popisného čísla. Podruhé podle aut kolegů. Na autech máme firemní loga, tak by to neměl být problém, poznat asi 5-6 aut  se stejnými nápisy. Ale nic! Navíc byla vesnice jak po vymření, bylo asi 17 hodin a nikde nikdo.

V tom vidíme otevřené dveře a někdo odchází z domu, tak rychle se zeptat na cestu.

"Jé to je také zapeklité. Já vás tam odvedu, pojeďte za mnou."  No hodní lidé tady jsou.

Asi bychom to nenašli, bylo to na druhé straně než jsme hledali a hlavně za vesnicí v polích u lesa. Proto asi GPS stávkovala a také to bylo nové stavení a nebylo ještě zaměřené.

No byli jsme tu. Hned na parkovišti jsme viděli kolegu z Ostravy, já dostala pusu a kytku. Milé.

Vzali jsme si věci z auta , kufřík  a šli hledat další milé lidi.

Vítal nás Marek se Soňkou převlečený za policii z let minulých. Jen si stěžovali, že jim nechtěli půjčit pistoli.

Místo ní měli jen pendrek. Ubytovali jsme se a šli se uvítat s ostatními. Ti už seděli ve sklípku. Byly to samé známé tváře. Buď přímo naši kolegové ze spřátelených firem a nebo obchodní partneři Marka. Všichni jezdí už nějaký pátý rok, takže se dobře známe. Občas někdo přibude, jako letos. Španělský obchodní zástupce.

Mluvil sice trochu česky, ale víc anglicky. Vzali ho mezi sebe mladší ročníky :-) určitě se nenudil.

Pilo se, zpívalo, jedlo a pilo, zpívalo a jedlo.

Ochutnávalo se víno s výkladem, jak to ve sklípkách chodí. Bylo to zajímavé povídání.

Marek měl zase připravenou soutěž. Jen se nám nelíbilo pití vína na ex. Minulý rok se pilo pivo jako štafeta.To bylo jiné. Víno by se mělo pít tak nějak s úctou. Soutěž se trochu upravila, Marek potřeboval vítězný tím. Měl už nakoupené ceny. Vítězové byli dekorování, Marek spokojený a mohlo se pokračovat v zábavě. Přinesli škvarky a řízečky, tlačenku... no cpali nás jak husy.

Byl to hezký večer. My šli spát kolem jedné. Některým se asi nechtělo skončit, kolem třetí ranní se u nás na pokoji rozrazily dveře ( já zapomněla zamknout) a opilá skupinka se chtěla hnát dál a nabízet ještě něco k pití. Ale to mě neznali, když mě někdo násilím vzbudí. Houklajsem jen : "A ven!!!" Bylo to asi hodně důrazné, protože zmlkli a vycouvali. Pak byl klid.

Ráno bylo krušné, pro někoho... Dívali jsme se na bledé obličeje, a oči odvracející se od jídla.

My si vychutnali snídani, ještě trochu poklábosili s kamarády.

A pak vyrazili na cestu zpět.

Marku bylo to hezké setkání. Díky.

PS: Tohle se událo před rokem. A jak víme rok je dlouhá chvíle. Hodně věcí se změnilo.... Jarin svůj boj prohrál :-(  http://tales.pise.cz/86202-tak-se-to-stalo.html  snad na nás dává pozor za zhora ...

A před týdnem jsme se dozvěděli, že Marek přišel o místo. Přijel německý majitel firmy  a šlo to ráz na ráz. Nevíme co se přesně stalo, jen nám Marek psal, že končí a je tam za něj někdo jiný. Šokovalo nás to! Ale Marek je šikovný kluk, až to rozdýchá, najde si dobré místo. Doufám, že kamarádem zůstane.