Na skok

Na skok

Vrátím se na skok ke Krkonoším. Sraz je to jeden z největších. V hotelu je něco jako kuřárna , nebo se chodí kouřit ven na terasu. Jiřík většinou, když tam dojde, už se nevrátí. Kolem něj se udělá hlouček i s nekuřáky a vypráví se a vzpomínána minulé akce.  

()

Tak tomu bylo i v roce 2010. V kuřárně bylo plno a ozývaly se výbuchy smíchu. M y ostatní tančili a bavili se po svém.  Já šla spát . Šla  jsem za Jiříkem a říkám: " Neponocuj, víš to, že se zítra jede. "

Když jede 70-80 motorek, musíme být sehraní jako jeden živočich.

" Jo jo jasně, ve dvě jsem u tebe v pelíšku. Jsem taky unavený"

Usnula jsem hned jak jsem dolehla. Asi mám v sobě hodinky , vzbudila jsem se ve dvě....

Za chvíli přijde Jiřík a budeme pokračovat ve sladkém spánku. Houby! Byly tři a Jirka nikde. Šla jsem si na chodbu poslechnou , jestli ještě hraje disko. I když vím, že by sám netancoval.

Dobře ještě chvíli počkám, třeba se loučí a každou chvíli přijde. Pokusím se usnout, přece nejsem stíhačka. Zavřu oči, ale spát se mi nešlo. Něco ve mně bublalo. Asi vztek! Ve čtyři jsem vstala, sešla dvě poschodí v pyžamu.

Na chodbě u WC jsem potkala Dona Číča s úsměvem na rtech, chtěl mi něco říct. Začal: " Jé, ty ...." Tím skončil, schoval se zpět na záchod. A to jsem nic neříkala, jen ve mně bublal ten vztek. Prošla jsem restaurací, tam nikdo. Dál do kuřárny, tam sedělo asi 5 kluků, někteří podepření a napůl spali. Jen jsem se objevila ve dveřích Pavlík vyskočil a říká, spíš křičí: " Vidíš  Jiříku, já ti to říkal, běž už spát" Pacholek dělal si alibi.

Mě ale kecy nezajímaly, naštěstí jsem nemusela říct ani slovo. Jiřík z pohledu poznal, kde .... má být.

Ráno se Pavlík trochu poškleboval, ale když jsem viděla Moniky kyselý obličej.  Utrousila jsem : " Ty máš taky co žehlit ! ! ! "