Jsem jaká jsem :-)
Votice
Silvestr Votice
V zimě, když se nejezdí, vymýšlí se jiné aktivity. Jen abychom něco zažili.
PetrK přišel se Silvestrem stráveným spolu. Buď někde na chalupě a nebo v restauraci. Po několika nápadech vyhrály Votice. Blízko restaurace byl i penzion, kde nás nechají přespat.
()
Kdo pojede? PetrK se Zůzou a Kačka, Janina s Mírou 99, Pavlík s Mony, Lhoťák, Roger s Krtkem a my.
Cestou do pensionu se Zůza s Krtkem stihly pohádat. My si náladu nechtěli kazit a tak jsme děvčata usmiřovali. Moc se to nedařilo a tak se každá držela co nejdál od té druhé. Fungovalo to.
Přijeli jsme do penzionu. Museli jsme si zatopit, byla tam pěkná zima. Paní po telefonu naváděla, jak máme zapnout kotel. Oni nás nečekali? Nejvíc nás překvapil pokoj.
Byl červeně vymalován a zrcadlo na stropě. Ty dobráci – kamarádi, přišli k nám na pokoj a těch divných řečí...
Že jsem si na postel nechtěla sednout ani oblečená.. domyslete sami.
Bylo na čase se přesunout do restaurace.Šli jsme ulicí přes náměstí. Restaurace byla hezky zařízená ve stylu staré chalupy. Na stěnách visely různé předměty. Snad i ruchadlo. 
pise.cz/img/251526.jpg">
Usadili jsme se u dlouhého prostřeného stolu. Přišel nás uvítat majitel restaurace a jak jinak než panákem. No nazdar! Večeře hned následovala, U té jsme se hezky pobavili a dělali blbinky. Bramborové hranolky byly ve tvaru písmenek a kluci skládali různá slova .
Pak začali hrát, všichni se hnali na parket. Moje oblíbená. Otočím se na Jiříka a ten tam nebyl, hledám očima ale nikde ho nevidím...nebyl čas dlouho hledat a Lhoťák byl jediný lichý. Čapla jsem ho a šli jsme kroužit :-) byl to ploužák. Tři písničky pomalé a začali zrychlovat. Hráli hezky a tak se tančilo a tančilo. To se k nám přidal i Jiřík, byl s venku vyvětrat :-) nemá rád Silvestry a asi to těžce nesl.
Přesto že byli v restauraci i jiní hosté, byl parket náš. Zpívali jsme, tančili v kruhu a podpírali Pavlíka, aby na jedné noze moc nepadal. O přestávce byla tombola, každý něco vyhrál. Ovocnou mísu, skleničku, dvě piva, láhev vína...
Majitel restaurace připravoval raut. Krájel zauzenou kýtu,k tomu okurky, zelí, chleba. Způsobně jsme stáli ve frontě i když hlad určitě nikdo neměl. Ale všichni jsme se drželi v chumlu. Když se šlo pít k baru, tak všichni. Když se šlo tančit tak všichni, bylo jasné, že na kýtu jdeme taky všichni 
Byla přestávka, abychom to v klidu snědli a něco popili. Pak začali zase hrát. Někdo vyskočil, ale víc jich bylo přejedených a funělo.
PetrK zavelel. "To je naše písnička a všichni na parket! "
Já byla přejedená, že jsem snad ani neslyšela hudbu 
Chytli jsme se kolem ramen, udělali kolečko a jen se tam pohupovali. Z jedné strany Jiřík a z druhé Lhoťák. Ten se ke mně nějak víc a víc nakláněl. Povytáhnu obočí: jako co? Jen šeptne : "Nestihl jsem si zapnout kalhoty, můžeš mi je zezadu přidržet? " No co bych pro kamaráda neudělala. O přestávce mi to vysvětli, že se najedl tak, až musel rozepnout kalhoty, jak PetrK zavelel, vyskočil a kalhoty nestihl zapnout a možná ani nešly. A uprostřed tance nechtěl kazit to souznění a kalhoty se pomalu sunuly dolů...
O půlnoci byl ohňostroj. Vyšli jsme ven. Koukali na oblohu, bylo to krásné. Někdo toho neměl dost a přinesl dělobuchy a římské svíce. To je trubka ze silného papíru, v ní vylétají ohnivé koule. Drží se to v ruce, míří se do vzduchu a pšouká to. Někdo z hostí jí zapálil a chtě se podělit a povídá Pavlíkovi: " Nate chcete si taky bouchnout?" Pavlík na to. " Člověče dejte pokoj, nemám nohu a nechci přijít ještě o ruku."
Bumajzlíky odbouchaly a šlo se zase tančit. Ale už se nejedlo. Majitel sice přinesl obložené mísy, byly nádherné, ale nikdo nemohl. Jen se pilo.
Bylo na čase jít spát. Zase jsme šli houfem , jen Pavlík se někde zasekl. Udělali jsme pár kroků zpět do restaurace. Pavlík v živém hovoru se servírkou. Ta mu ukazovala jizvu po slepáku, Pavlík na to : " To nic není"
A ukázal jizvu na ruce po bouračce. Má tam destičku a jizvu na předloktí asi 20 cm.
Servírka. " To nic není, mě vyndávali bradavici a mám jizvu na zádech..." souká triko nahoru.
Pavlík oči navrch hlavy, ale nenechá se zahanbit :
" Na druhé ruce mám taky jizvu" vyhrnuje rukáv.
Servírka chvíli přemýšlí a říká: " Ha zatržený nehet " zouvá botu."Víš jak to bolííí"
Pavlík pokývá hlavou, asi chvíli přemýšlí, jestli jí nechá vyhrát. Pak ale vykasá nohavici a ukazuje protézu vyzdobenou lebkami.
Servírka: " Tak na to nemám, dobře vyhráváš."
Mohli jsme jít spát.
Já spala oblečená a hlavou mi lítaly lechtivé řeči o našem pokojíčku.
Ráno nás čekala obložená mísa ze včerejška. Bohatě jsme posnídali, ještě probrali kdo jak zvládal tolik alkoholu. My moc nepijeme a tak nám bylo dobře. Ještě jsme chvíli klábosili na kryté terase. Pak vyrazili k domovu.
Ještě dneska, když vzpomínáme se chechtáme.