Krkonoše 2010
Stalo se tradicí, že první víkend v červnu se konají Krkonoše. Sjedou se z celé ČR už v pátek. Tak se děje už šestý rok.
O letošních letošních K. jsem už psala. Nevím proč mi loňské vypadly ze seznamu. Asi byly v červnu 2010 důležitější a veselejší příběhy.
()
Takže se vracím ve vzpomínkách ke K10.
Z úsporných důvodů jsme jeli až v sobotu, přímo na náměstí ve Vrchlabí. Den předem jsme zjistila, že mají ve Vrchlabí web kamery a že tudíž budeme v záběru, až se budeme řadit. Rozeslala jsem web adresu všem známým i do Anglie, aby mohli mávat. Teda já budu mávat :-)
Přijeli jsme na náměstí jako první a tak jsme pomohli Bobechovi narovnat přijíždějící skútry. Pěkně do řad, aby to na fotkách nějak vypadalo. ... zamávala jsem do web kamery a šli jsme se přivítat. Zdravili jsme se s kamarády,chodili za námi i noví skútraře a zdravili nás jako staré známé. Hlavně Jiříka.
" Čauuu F.ilousi, to jsem rád, že jste přijeli. Uvidíme se večer !" " Čau F.ilousi, těším se na večer"
Jiřík jen povytáhl obočí a pak se mě ptá:
" Kdo to byl?"
" No měl by jsi to asi vědět, když se těší na večer s tebou"
Pak jsem se nenápadně Zůzy zeptala jaký byl včera program, když jsme o něj přišli.
"No disko, tančilo se, jedlo, pilo, vyprávělo, klasika jako pokaždé.... Jo a promítalo se DVD z minulého roku. A Lovis hezky zachytil vyprávění tvého Jiříka :-) Moc jsme se nasmáli."
Jo tak odtud vítr vane!
Rychlé kafe, společné foto a na vyjížďku.
Jelo se klasicky pod skokanský můstek, společné foto a mohlo se pokračovat v trase. Tentokrát do Pěnčína. Tam byl program a oběd.
Protože nás bylo hodně, rozdělili nás do dvou skupin. Jedna šla na oběd a druhá na prohlídku místního chovu zvířat a výrobu perlí.
My byli v první skupině. Tak hurá k okýnku na oběd. Nějak to šlo rychleji, když jsme si každý jídlo vyzvedli sami a nečekali až nás obslouží. Sedělo se venku na terase a bylo příjemně teplo. Kluci stihli i cigárko. Pak výměna. Přišla druhá hladová skupina a tak jsme uvolnili místa u stolu.
Nás se ujala průvodkyně od zvířat. Prošli jsme kolem kuřátek, kachniček. Tak jsem se trochu zasekla, je hezké koukat na tu drobotinu z peří
Kolem zvědavých koz jsem jen proběhla, s tím, že je podrbu až půjdu zpátky.
Paní nás uvedla do promítacího sálu, kde nám chtěla promítnout film o tom co všechno na farmě pěstují a chovají. Chvilku trvalo, než se naše skupina usadila. My seděli asi v druhé řadě. Jiřík už byl netrpělivý a tak se otočil a říká:
"Tak se usaďte, paní průvodkyně nám chce ukázat kozy!"
Výbuch smíchu. I paní se smála a říká:
" Tak něco podobného mám doma. "
Já jen na vteřinu zahlédla Louise se zapnutou kamerou. V duchu mi proběhla myšlenka" No nazdar, určitě to dá na DVD" Paní si svým poprsím o to říkala...hlavně, že se neurazila. V humorném duchu pokračovalo celé promítání zvířátek. Nevím proč koukat na video, když venku byli živé i s mláďaty. Ale dokoukali jsme to do konce.
Hezky jsme poděkovali a posunuli se dál. Na výrobu perel.
Moc hezký areál, zvláště pro děti. Dostanou se do těsné blízkosti zvířat a uvidí jak se dříve vyráběly korálky. Kolikrát se musel vzít korálek do ruky než se mohl navléknout a dělat parádu. Měli tam i společenskou místnost pro děti, kde si mohly něco navlékat a vyrábět obrázky z korálků.
Spojili jsme se s první skupinou a vyrazili dál. Hezká vyjížďka, pak zpět na hotel. Sprcha, na chvilku se natáhnout - srovnat kosti, před kultůrou.
Něco malého k večeři a už hrála muzika, tanec, tombola.
Pardubická peruť nám napekla perníčky. Každému s jeho Nickem.
U některých batůžků nevěděli a tak napsali jen +1. Byla jsem ráda, že já nejsem +1
Smích, vyprávění, pro ně skončil večer kolem jedné po půlnoci.Bylo připravené překvapení v podobě
pouštění lampiónů. Moc hezké. Hlavně v tom množství lampiónů, to bylo úchvatné.
Já byla uvýletovaná a šla spát, Jiřík zůstal s kamarády v kuřárně, výbuchy smíchu....klučičí legrace a vyprávění z výletů u kterých nebyli všichni.
Byl to dlouhý den a tak jsem se do pelíšku těšila.
Ráno úžasná snídaně. Pak loučení a odjezd domů.