Křivoklát 09

Křivoklát 09

Po dlouhé době se ozvali z Děčína. Pavlík s Moni. Urovnali mezi sebou rok trvající neshody.

A chtěli navázat tam kde se to přerušilo.... prostě zavolal Pavel jestli bychom nejeli na výlet. I když Jiřík měl práci v dílně, kam se chodí odreagovat od pracovních stresů. A tak jsme vyjeli. Hned ráno v devět, v Děčíně jsme byli kolem desáté a začalo pršet. Tak rychle tomu ujet.

 ()

Zastavili jsme na kafe v Litoměřicích a dali si i pizzu. Dobrou. A pokračovali dál. Dojeli jsme do Královic, hezké město s malým náměstím. Uprostřed náměstí otevřený veliký vrata a to byl náš penzion. Kristýna. Projeli jsme takovým průchodem a ocitli se v pohádce.

Ubytovali jsme se a dali si kafe s palačinkou. A jeli na výlet do Týnce na hrad a do muzea.

Vlezli jsme do kaple a byla tam svatba, tak jsme se tiše vytratili a šli si prohlednout exponáty do vedlejší budovy. Potom jsme popojeli o kousek dál do Manětína na zámek, ale nestihli jsme poslední prohlídku,tak jsme jen projeli kolem otočili se a jeli do penzionu. Na večeři. Před večeří se trochu zkulturnit a protože jsme asi třikrát zmohli, tak taky trochu ohřát ve sprše. Mám ráda horkou vodu a tak si stoupla pod sprchu a pustila na sebe hodně teplou vodu. Slastně jsem přivírala oči a bylo to moc příjemné. Pak mě napadlo, že by se chtěl osprchovat asi i Jiřík a že bych měla vypadnout . tak zastavím vodu a koukám na sebe a nepoznávám se byla jsme spařená jako prasátko. celá červená a kouřilo se ze mě. Ale zima mi nebyla. :-)

Rychle utřít, oblíknout pyžámko a na chvilku se natáhnout do postýlky.

V sedm jsme měli objednaný stůl na večeři. Úžasně se o nás starali. Měli jsme moc dobré jídlo, dokonce i Jiřík chválil. A to je co říct. Potom nějaké pivko, káva, flambovaná palačinka.

Probírali jsme různé věci a vedli se řeči. První odpadla Moni, my šli asi kolem jedenácté.

Ráno přichystaná snídaně, tak jsme jí slupli a, zabalili a vyrazili na Křivoklát. jeli jsme moc hezkýma silnicema. A ty hluboké lesy .... Přijeli jsme pod Křivoklát a kuřáci chtěli kafe a cigáro. Tak jsme se zastavili na terase u hotelu Sýkora. Sedíme na terásce dokonce vysvitlo i sluníčko a tak se vyhříváme a najednou vidíme jak jede kolem bílý burgman a batůžek má na přilbě ouška a ocásek. Rychle vzpomínáme jestli je to někdo známí. Jirka vyskakuje a mává div si ruku nevykloubí. Skůtr jede ale dál Tak si Jirka pomalu sedá a říká: "Vždyť to byl Luboš a Mona z Příbrami. Oni nás nepoznali? "

Ale během chvilky se otáčí a vrací se k nám. Jiříkova snaha byla vyslyšena. Přivítali jsme se a bylo to milé zpestření. taky si udělali výlet na Křivoklát. Tak se přidali k nám.

Takže jsme šli na prohlídku spolu, pak zpět do hotelu na moc dobrý oběd. I s moučníkem meruňkové knedlíky, kdo by jim odolal???

Poklábosili co je nového. Rozloučili jsme se a vrčeli domů. Bylo krásně teplíčko a moc hezky se jelo. Po cestě jsme se rozloučili i s Pavlem a Moni a frčeli směr Liberec.

Byl to moc hezký výlet a určitě se tam ještě někdy podíváme.

Tohle je focené v kapli. A průvodce nám vyprávěl, že v každém člověku je kousek zla, ale když přijde do kaple tak to zlo je takhle poslušné a malinkaté. Byly to moc hezké řezby a na každém podstavečku jiná figurka.