Kočičák

Byli jsme pozváni na návštěvu. Hned u dveří na nás skočil pes.

()

"Jé vy máte psa?"

"Už dlouho, a je to fena Aška. Máme jí rok."

"Že bychom u vás nebyli tak dlouho? " Teď se mi o tom nechtělo přemýšlet, ale tak dlouho to nebylo. Ale Ašku jsme neznali.

Odložili jsme kabáty na chodbě. Jen Jiřík byl zaskočen Aškou a tak přišel do obýváku v kabátě. Ale to se mu stává častěji. Nerad se oblíká i slíká. No. Ty co ho znají, to neřeší a noví si rychle zvykají.

Přivítali jsme se, posadili. Podrbali Ašku za ušima. Přišla kočka. " Vy máte kočku?"

"Už dlouho a je to kocour." Ten nás očuchal a šel si po svých.

Jiřík si konečně sundal kabát a pohodil ho v hale.

Večer byl příjemný. Jana se o nás starala jako o vlastní. Připravila dobroty. My přinesli závin, Hela láhev. Bylo veselo, ale probírali se i vážné věci. Já musela na záchod. V předsíni na mě číhal kocour a mňaukal. A mňaukal. Ptám se Jany: " Co mu je? Co chce? "

" Co by je jaro, chce ven. Budeme ho muset nechat vykastrovat."

Jiřík reagoval rychle: " To snad né! To mu nemůžete udělat! "

"Se na něj podívej, jak je zřízený. Jak se pere...ucho natržený, čumák poškrábaný...Všichni kocouři jsou v okolí vykastrovaný, tak je žádaný."

" No počkej, tak s kým se pere? Když jsou ostatní kocouři vykastrovaný? Není v ohrožení."

" No to by ses divila. Právě, že je. Každý den máme na dvorku tři kočky a ty ho lákají ven. Když ho pustím a on si jednu vybere... samozřejmě tu nejhezčí.   Dostane rychtu od ostatních dvou, že si je nevybral. To je snad horší než boj s jiným kocourem."

Docela jsme se zasmáli, při té představě.

Odcházíme a to překvapení v hale. Kocour se rozvaluje na Jiříkově kabátě.

A jen tak nechce seskočit, vůbec mu nevadí, že ho fotíme.

" No jo dal sis kabát na jeho místo."