Dnes jsem měla víc času na snídani. Uvařila jsem vajíčka. Pěkně na hniličku, jak to máme rádi. Snídáme a já si vzpomněla na jednu povídku, kterou jsem kdysi četla.
Jen ve zkratce. Odehrávalo se to v době, kdy děti chodily do školy jen v zimě. V létě musely pomáhat na poli.
Nejstarší z dětí Anička chodila ráda do školy. Sice musela vstávat hodně brzy, ještě za tmy a do školy šla přes hodinu, vysokým sněhem. Někdy jí maminka nahřála kamínek do kapsy, aby jí hřál alespoň cestou do školy.
Jeden zimní den Anička vyrazila do školy a maminka jí dala do kapsy něco teplého. Anička si obula boty a chtěla vyrazit na cestu. Strčila ruce do kapes a vyndala teplé, vařené vajíčko. Otočí se na maminku s otázkou v očích....Dneska máš Aničko narozeniny.
Přišlo mi to hrozně milé.
Přeji vám do nového roku, pokud se vydáte na cestu do práce, na výlet nebo jen tak na procházku, ať vás něco hřeje ať už v kapse nebo na duši.
Určitě na vás někdo myslí z píše.cz nebo spřáteleného blogu.
