Byli jsme pozváni na narozeniny.
Náš kamarád skútrista Míra měl 60tiny. Na ten věk vypadá dobře, hlavně když se rozohní a něco ho naštve, tak má energie, že by mu jeden záviděl.
Říkám mu jen: " Míro brzdi, šetři energii" Ale Míra jí má asi dost, protože neumí nic vyprávět v klidu.
()
Byl to pro nás takový oříšek, co mu dát k narozeninám a čím ho překvapit. Chtěla jsem mu nechat udělat kalendář, ale sehnat 12 fotek, na kterých by vypadal k světu... nadlický úkol. Buď byla fotka rozmazaná( jak s sebou trhá, když se rozčiluje) a nebo se na ní mračil. Tak jsem tento dárek zavrhla. Koupili jsme 2 kila domácího uzeného. A protože má rád sladké, říkám si "upeču mu dort "
Pak přemýšlím " Janina určitě dort bude mít a dva dorty asi nesnědí..."
Jiřík křičí :"Upeč tvojí dobrou vánočkuuu"
No nevím po vánocích, aby si nemyslel, že neseme něco nedojedeného...
Pak mě to trklo, vánočkové těsto a upletu z něho věnec.
Těsto jsem vylepšila nejen hrozinkami, ale i brusinkami a mandle jsem nekrájela na jemno, ale nechala jsem větší kusy. Upletla jsem věnec, ozdobila celými mandlemi a po upečení i mašlí. Vypadalo to hezky. Celé jsem to zabalila do celofánu s velkou mašlí.
Mohli jsme vyrazit.
Byli jsme pozváni už na oběd. Sešli jsme se tam se Šelbou a s Verunkou. Oba ( vlastně všichni ) jsme vypadali divně v civilu. Známe se převážně v motorkářském oblečení. Hned po přivítání nám Míra změřil tlak
Popíjeli jsme vyprávěli si, dostali jsme se až na životy minulé a budoucí. Na kartářky. Na nemoce. Na politiku. Jen ty skútry jsme řešili jen chvilku.
Zjistili jsme, že asi neexistuje téma, u kterého by se Míra nerozohnil. Chtěli jsme mu pro jistotu změřit tlak, ale myslím, že by tlakoměr vybouchl.
Kolem osmé, jsme se pomalu začali zvedat, ale stejně nám ještě hodinu trvalo než jsme nazuli boty, naskočili do aut a rozjeli se k domovu.
Byl to hezký večer. A těším se až vyrazíme na skútrech.