Hrůza všech hrůz. Sójový kmen. Tenkrát za korunu. Zase ho prodávají, asi někomu chutná....
()
Vlastně byly doby, kdy jsem ho jedla i já a s jakou chutí. Ale děda kolem toho udělal takové divadlo, že jsme lačně s bráchou čekali na další kousek.
Vytáhl z kapsy sójový kmen. Pomalu rozbaloval a byl to obřad. My s bráchou měli oči na vrch hlavy.
Děda vzal prkýnko, svůj malý ostrý nožík a krájel mikroskopický kolečka. Byly tak tenké až průhledné. Pomalu je posouval ke kraji prkýnka. Jako pro nás. My dělali, jako že je krademe a smáli jsme se.
Děda se nedostal ani do půlky a začal sojový kmen zase balit do papíru. Bylo nám to divné, byla to tyčinka tak pro jednoho a děda podělil ani né z půlky babičku, a dvě vnoučata a se slovy:
" Zbytek až na vánoce"
Byl konec dobroty. Nikdy se do vánoc nečekalo, druhý den se našel důvod sojový kmen zase trochu pokrájet.
Takový byl můj děda