Jsem jaká jsem :-)
Článek Děti na šňůrce :-)
Komentáře k článku: Děti na šňůrce :-)
sargo: Tohle jsou skvělý články 
Jo to byly časy... kdyby dneska chodily děti na šňůrce, určitě by z toho byly palcové titulky v novinách 
Ale stejně je to trochu děsivý. Jak jsem mohla chodit do jeslí a zůstat normální? A jo vlastně... tak nic.
tales: Myslím, že jesličky byly ještě v pohodě. Začali nás formovat až ve školce! **
sargo: To formování... chodit na špagátě, to je fascinující. Mé dítko by se zbláznilo. Pak nemám být kliďas, když mě od malička svazovali Ne, vážně - velmi mě ta poznámka zaujala, protože obrázek, jak ťapou jesličky s provázkem znám, jen jsem si vždycky myslela, že se drží samy od sebe a přišlo mi to fascinující.
tales: Já si myslím, že to byl špagát s takovými očky... hodné děti se jen držely a ty neposedné? Těm se to trochu utáhlo...
newold®blbne.cz: Jak barevné korálky. 
V mateřince jsem pracovala. Na vycházkách jsme měly oči na stopkách a nervy na špagátku. Ne děti, ale nervy.
A o žlučníku vím své. 
Je to neřád.
tales: To věřím, děti jsou jako blešky
O žlučníku vím taky své i když né na vlastní kůži. Ale prožívali jsme to s mamkou 
adil: Jo, je to tak. Aby mohl člověk posoudit práci druhého, musel by si ji na vlastní kůži zkusit a kdo ji nepozná, snadno ji zlehčuje. Nebyla maminka po operaci v tom roce 1970 na chíře na 5. patře? Možná jsme se tam potkaly, kdo ví....
---
adil.pise.cz