Nedám, nepůjčím...

Dneska se mi stala divná věc.

()

Doma většinou píši na manželovým notebooku. Doteď neměl námitek. Domluvili jsme se, že nebudu stahovat žádné programy, ukládat žádné své fotky. Vypínat, jak se má a ukládat na své místo. Je pracovní a tak jsem vše dodržovala....

Dneska na mě ošklivě vyjel, proč jsem ho zapla? Co na něm budu zase dělat? 

" Chci si jen něco napsat." 

"A to je to tak důležitý?"

" O co jde? Jsme po obědě, vše uklizené, buchty upečené, svačinu do dílny máš připravenou. Proč bych si nemohla chvíli sednout k počítači?"

"Protože je můj!" 

" To jsem já:-) tvoje oblíbená, nejoblíbenější." zkusila jsem zalaškovat.

" Ne nepouštěj ho, nechci aby jste mi sahali na moje věci."

Šla jsem to ven rozdýchat......a přemýšlela jsem, jak dneska asi vychovávají děti. Dříve nás maminky i babičky učily "rozděl se, dej mi kousnout, půjč chlapečkovi hračku, nesmíš být lakomá"

Pamatuji si, že ve škole nebyl problém dát někomu kousnout svačiny. Nebo se rozdělit o jablko.

Dneska v tomto divném světě je to asi jiné. Tak by mě docela zajímalo, jestli se učí děti dělit . V mém okolí není žádné menší dítko, abych se optala.

A tak se ptám vás.