Když jsem byla u babičky a dědy většinou jsem malovala. Vodovkami. Sice jen dvanáct barev, ale děda mi sehnal někde stříbrnou a zlatou.
Abych měla na princezny. Ty mě moc nebraly.
()
Já měla ráda zelenou. Namočila jsem hodně štětec do vody a do zelené barvy. Na velký papír jsem dělala zelené hrášky – malé zelené kapky vody.
Byly vypouklé a to se mi líbilo, že byly plastické. Pěkně jsem je sázela jeden vedle druhého a do řady.
Když byl papír plný – posetý, dala jsem ho opatrně na okno uschnout. Aby se mi hrášky nerozmazaly.
Jaký byl můj údiv, když mi hrášky splaskly.
Nechápala jsem, co jsem udělala špatně?
Je to vzpomínka na dětství, kdy jsem nechodila ještě do školy.