Čekání na pravnouče

Vrátím se o pár měsíců zpět. ()

Věděla jsem co se děje, ale nesměla jsem o tom nikomu říct. Simča nechtěla "plašit" a vydržet do třetího měsíce nikomu nic neříct. 

 Mamča se mě při každé návštěvě ptala: "Co Ondřej? Co Simča?" Já měla bubliny u pusy a nesměla říct tu radostnou novinu. Nechtěla jsem zkazit překvapení ... ale bylo to těžké... chtělo se mi křičet do světa: " Budu babičkaaaaaaaaaaaaaa"

Vydržela jsem to a naši se dozvěděli, že je miminko na cestě.