Jedny narozeniny.

V jednu hodinu v noci, přilétla sms. Pozvání na narozeniny.

()

Trochu divné pozvání a navíc od Jany M., kterou jsme neviděli asi 7 let. A najednou pozvání a navíc padesátiny.
No budeme to brát 50:50. V sobotu se uvidí.
V pátek jsme se zastavili za Toníkem v práci, zjistit jestli jsou taky pozváni. Toník vykulil oči, že o ničem neví. Volal ještě Heleně – manželce. Ta taky o ničem nevěděla, a to jsme měli za to, že jsou s Janou ve spojení stále. Ale asi ne... ještě jsem měla blbý pocit, že jsem něco prořekla. Bylo to celé takové divné a vůbec se nám tam nechtělo. Říkám Jiříkovi, napiš omluvnou sms, že nepřijdeme.
Než se k tomu Jiřík rozhoupal, byla sobota dopoledne. Telefon, Helena." Doufám, že jste ty narozky ještě neodřekli, teď mi volala Jana, že máme přijít. Tak doufám, že jdete? Když jdeme taky. Myslím, že kromě Jany tam nikoho nebudeme znát."
" No nazdar. Tak asi jen popřeme a půjdeme..."
Rychle koupit kytku, vymyslet neutrální dárek. Neznáme se s Janou zase tak dobře.
Kolem půl páté nabíráme Toníka s Helou a jedeme. My vlastně ani nevíme, kde teď bydlí. Toník supluje navigaci.

Zastavujeme u domečku s parkovištěm. Brána je otevřená, tak nás asi čekají. Toník  – průzkumník jde první. Ví kudy. Jdeme do prvního patra.

Tam je připravená hostina. Chlebíčky, jednohubky, saláty, řízečky..

Nejsme první, takže se představujeme, sedáme a monitorujeme nové prostředí. Přichází oslavenkyně. Přejeme jí a už se hrnou další hosté. Přišlo jich docela hodně, až došly židle.   Jana říká: " Pokračujte o patro výš, tam je další pohoštění a brácha ohřívá guláš. Rozptýlili jsme se, komu to jak vyhovovalo.
Pilo se, hrálo na kytaru, zpívalo.

Jen se už do mě nic nevešlo a to se teprve míchal tatarák.
Přinesli na stůl dorty. Jeden nepečený, hezky nazdobený.

Kokosové kostky, čokoládové řezy a něco co připomínalo anglický vánoční puding, ale ve větším vydání.
Jiřík na to hodil oko a pronesl:" To se asi trochu nepovedlo, co? Vypadá to jako kobylinec."
"Máš, namysli můj třípatrový narozeninový dort?" ozvala se Jana.

"Jo, je divný, nemám na něj chuť."
Já ho po chvíli ochutnala a byl moc dobrý, takový poctivý, neošizený, byla tam určitě 80% čokoláda. Fakt dobrý, komu chutnají tahle tmavé dorty.
Kolem dvanácté jsme se pomalu zvedali. Toník nezpíval a tak trochu tloukl špačky. Mně se taky chtělo spát, nejsem noční pták.
Říkám Jiříkovi:" Poslední cigaretu a písničku a jdeme uspat Toníka." Pán naproti mně se ptá:" Vy máte kocoura? A musíte ho uspávat?" Výbuch smíchu.
Rozloučili jsme se s Janou i s ostatními. Jana se nás snažila zdržet slovy:

" O to nejlepší přijdete. Po půlnoci bude grupáč hihi. "

Mrkla jsem na hodinky, máme tak dvě minutky, na to zmizet.
Při pohledu na zbývající členy oslavy, bych to nechtěla ani vidět natož se toho zúčastnit.
  Jiřík si ještě v autě posteskl: " Takového jídla tam zůstalo, že jsme si něco nevzali s sebou. Za hodinu nás to bude mrzet. "
Toníka s Helou jsme vyklopili doma a sami zamířili domů do pelíšků.
Nakonec to byla hezká oslava a doufám, že Janu uvidíme dříve než zase za sedm let.