Hé hé, vytahovat by se asi nemělo. Ale nedávno jsem napsala článek Nedám, nepůjčím.
()
Byla jsem smutná, ale taky jsem se zasekla a na Jiříkův notebook ani nemrkla. Ani jedním očkem
I když za pár dní bylo vše jinak. Jiřík:" Půjč si ho, klidně."
"Ne nechci, mám blok." Svrběly mě ruce, ale byla jsem tvrdá.
V tu dobu jsme vyklízeli firemní barák, přivezl se kontejner a létaly věci z půdy i přilehlých budov. Byli jsme z toho unavení, doma jen osprchovat a do postele. Asi za dva dny přišel Jiřík a říká:
" Něco jsem ti přinesl, budeš mít radost."
Vytáhl z igelitky notebook, 20 let starý. Já kulila oči jestli to myslí vážně. Ten se ani nerozsvítí. Pomyslela jsem si. Jiřík na to:
"No mě kdyby někdo hodil z prvního patra, taky bych stávkoval." Při vyklízení někdo vyhodil igelitku s čímsi a Jiřík do ní koukl a neměl to srdce ho hodit do kontejneru. Ta Tak ho přinesl domů.
Notebook jsme dali do zásuvky, on zavrčel a rozsvítil se. Jen jsme vydechli.
"Jo to byla ještě kvalita tenkrát stál 120 tisic."
" Tý brďo opravdu?"
" No a proč si myslíš, že jsem ho nemohl dát do kontejneru? Teď bude tvůj. Když máš blok chodit na můj."
Porozně jsem se dívala, jestli uvidím alespoň malinký úsměv, jako náznak legrace. Ale nic. No dobře vydrbu ho a na to moje klofání bude dobrý...
Ale 20 let je 20 let, a u takovéhle techniky to jde rychlejším tempem. Hezky modře svítil a pšoukal, jako že o nás ví, ale to bylo vše.
Říkám: "Netrap ho, vypni ho." Při bližší prohlídce jsme zjistili, že mu chybí pár dírek
Nojo jak budu nahrávat fotky (pokračuji ve hře jménem - Tvůj nový notebook)
Smutné oči zabraly...
" No když jsem tě už tak naladil, že budeš mít svůj noťásek, tak půjdeme zítra nějaký koupit.
Huráááá !
No a tak mám Lenovo - vlastně Danovo
