Májová pusa

Májová pusa
... a kdo jí dostal?

()

Na prvního máje jsme byli nějak brzo vzhůru. Nevím proč, jestli sluníčko nebo hlad?
V sedm hodin jsme byli po snídani. A co teď ?Všude ticho ani auta nejezdili, což je u nás fakt svátek. Najednou jako když do Jiříka střelí:

" Jdeme ven a budu tě líbat pod rozkvetlou třešní."

"Tak jo ale teď ráno?"
" No trochu se projdeme, dáme si někde kafe, najdeme třešeň ..."

Nic proti, ale takhle brzo? Vždyť nebudou mít ani v kavárně otevřeno. Je svátek a všichni spí. Jen my korzujeme po ztichlém náměstí.
Otevřeli okénko u zmrzliny. No hurá, dáme si alespoň zmrzku. Pán v okýnku na nás divně kouká... "Zmrzlina se musí našlehat a vychladit, přijďte za 15 minut."
Sedáme si na lavičku a vyhříváme se, na to že je teprve chvilka po osmé je teplo. Fakt to pálí.
Pán na nás kývá jako, že zmrzka už je. Hm vanilková s čokoládovou. Ňam.
Jdeme pomalu k domovu, "Tak jaký strom si vybereš?"

" Za kulturákem jsou sakury, to by se mi líbilo."     
"Tak jdeme."

Za kulturákem sice sakury byly, ale odkvetlé. Marně jsem hledala alespoň kvítek, ještě předevčírem byly jako nevěsty, krásné.  

A dnes nic jen stopky a lístečky. No nic popojdeme.
" Hele tady je něco bílého."

" No jo, jen dva kvítky a napůl uschlé... takhle ti dlouho nevydržím." Směju se.

Ale alespoň něco. 

Jdeme pomalinku zadem k domovu. U silnice stojí malinkatý stromeček a je celý obsypaný kvítky. Ani nevím co to je za strom.V tuhle chvíli je důležitější, že kvete.  Běžím k němu, není větší než já. Rozhrnuji větvičky a prostrkuji hlavu na druhou stranu a špulím se.   Jiřík mi dává pusu, ale nějak se ošívá.
 " Vyplašila jsi asi deset včel, a málem jsem dostal pusu i od nich"