To mě zase do něčeho uvrtala mamča...
"Když jste byli malí, pořád jsem pletla. Svetry, kamaše, i šaty jsi měla.
()
"Jojo na ty si pamatuji, pěkně mě kousaly."
" Bylo tam trochu vlny. Já je měsíc pletla a ty jsi z nich vyjela jako had. A nikdy jsme tě nedonutili si je vzít."
"A divíš se?"
"Takový hezký byly...."
"No mami, otoč list, je to pryč. A já stejně nepletu, neumím to. Víš, jak to dopadlo se šálou."
"Ale háčkuješ ! Ne?"
Jeje kdy naposled? Když mi bylo 10 let. U babičky o prázdninách. Babička prohlásila: " Když odpočívají nohy, musí pracovat ruce..." Přinesla klubko a háček a už mi ukazovala jak na to.
Brácha, aby nezůstal pozadu, učil se háčkovat taky.
Pamatuji si, jak jsme spolu závodili, kdo uháčkuje víc. Já se probudila ráno v 6 hodin. Háčkování na mě čekalo na nočním stolku a už jsem jela. Napůl pod peřinou, aby mě brácha neviděl a udržela si náskok.
Takže nějaké základy mám. Ale nikdy jsem nic velkého neuháčkovala. Maximálně pončo ze čtverečků a to jsem stejně nechtěla nosit. Bylo divné...
"No jo teď máš vnučku, tak by jsi se měla zamyslet...a něco uháčkovat."
Na netu je takových hezkých věciček. Nevím, začnu asi něčím jednodušším. Třeba letní čepičkou.
Koupila jsem bavlnu, když je to pro mimi. Aby jí to nekousalo. Tý jo ten výběr. Ani jsem netušila, co se dá vše koupit pro pletařky.
Vytiskla jsem si návod z PC na čepičku. Přečetla jsem si návod, jednou, dvakrát. Nechápala jsem. No budu háčkovat postupně po řádcích a víc číst nebudu a uvidíme. Háčkuji, háčkuji, baví mě to. Jen to nevypadá jako čepička. Spíš jako dečka na stůl. Takže pářu,... háčkuji, ...pářu. Někde je chyba. Něco nechápu. A tak nekoukám do návodu ale háčkuji a ubírám podle svého. Aby z toho byla čepička. Nakonec byl z toho klobouk. No teď tu čepičku. Docela se povedla. Ani jsem moc nepárala...
Povzbuzena dala jsem se do háčkování šatů. Holky půjdou na vítání občánků, tak ať jsou fešandy. K tomu jsou potřeba i botičky
Na to, že to jsou první šaty, to nedopadlo zase tak zle. Ještě kytku jako ozdobu, vymyslet zapínání a je to.
