Brno

Pracovní výlet do Brna.

Jeden z našich obchodních dodavatelů se nachází v Brně. Jiřík tam potřeboval vyřídit něco osobně a tak se jelo. Většinou skočím do auta a jedeme. Tentokrát padl návrh jed na skútříkovi. Za prvé je to rychlejší( nečeká se v zácpách na silnici) a za druhé jsme klukům v Brně slíbili předvést našeho T - Maxe.

Mě nebylo potřeba přemlouvat ani "umlátit" argumenty. Já znám výhody a nevýhody motorky. Nějaký rok už dělám batůžek. :-)

Takže sbalit nějaké věci, natáhnout kůži a mohli jsme vyrazit. Cesta byla pohoda, vůbec jsme nelitovali, že jedem na skútru, spíš naopak. Užívali jsme si to jako výlet.

()

Do Brna jsme dorazili kolem dvanácté. Velké vítání, obdivné pohledy nejen na T-Maxe ale i na nás. V tomhle oblečení nás kluci ještě neviděli.

Vzali nás na oběd o hezké restaurace, pak zpět do kancelář a probrat pracovní věci.

Když se kluci doradili a probrali co a jak, že s námi pojedou se ubytovat za Brno. Marek nám tam zamluvil nocleh. Tak abychom to zbytečně dlouho nehledali jeli s námi.

V rádiu hlásili bouřky a krupobití. Trochu jsme s zalekli, o nás ani tak nešlo, my budeme po střechou ale co T- Max? Marek ubytování sjednával po internetu a nebyl si schopen vybavit jestli tam mají garáž a nebo nějaký přístřešek. Proto nám nabídl, ať Maxíka necháme u něho v garáži a že nás tam odveze autem. Jiříkovi se moc nechtělo, ale při pomyšlení na Maxíka venku při krupobití.... Prostě jsme ho šoupli k Markovi do garáže a vyrazili za Brno se ubytovat. Kluci cestou ještě diskutovali o klučičích věcech a když jsme zastavili před malým hotýlkem, bez řečí jsem vzala všechny naše věci a šla pro klíč od pokoje. Už jsme se viděla pod sprchou ... táhla jsme asi tři zavazadla. Takže jsme se přikulila na recepci, no spíš takový barový pultík a číšníkovi říkám, že máme zamluvený pokoj. Ptá se na jaké jméno, říkám mu manželovo. On kroutí hlavou, že ne. Tak asi na firmu, on kroutí hlavou, že ne. To se už otáčím, kde zůstali kluci a hledám očima pomoc. Ty stojí přede dveřmi a plameně hovoří. Zkouším Markovo příjmení, zase ne. Poslední pokus Markovu firmu, to už vchází pánové. Říkám: "Marku na koho jsi objednal ten pokoj ?" On na vaši firmu. Tuším nějakou zradu...

Tak ustupuji dál, co mi zavazadla dovolí, ať si to vyřídí jeden nebo druhý z pánů. Slyším šílená slova "a v kterém hotelu to máte zamluvené?.... no tak ten je pod námi...." Přemýšlím koho začnu dříve škrtit. Marek když viděl můj zoufalý obličej.... Zkusil poslední pokus " a vy volný pokoj máte?" slyším krásné " ANO"

Dostali jsme klíč od pokoje, já se šla osprchovat. Jiřík na trasu na pivo a Marek se vrátil domů se převléknout a naložit Jaru a že večer dořešíme začaté...

Hotýlek byl úžasný, pokojík sice podkrovní, ale hezky zařízený. Co taky potřebuješ na jednu noc? Kde se umýt a vyspat.

Malinkým okýnkem jsem jukala na Jiříka, viděla jsem, že si dal pivo a kafe. A v klidu pokuřuje.

Já se osprchovala a natáhla na chvilku na postel. Jiřík dopil a přišel za mnou.

Asi za hodinu jsme se hodili v rámci možností do gala a šli na večeři.

Měli jsme hezky prostřený stůl na terase. Marek objednal víno a jako předkrm Carpaco.

Chvíli jsme klábosili, pak jsme si objednali úžasné jídlo. Docela mě dostalo, když přišel číšník v bílé rukavici a na tácku měl vyrovnané příbory a rukou v rukavici nám prostíral k jídlu. Viděla jsem už leccos, ale tohle mě opravdu překvapilo.

Výborně jsme se najedli, každý si dal něco jiného a navzájem jsme si to okukovali a chválili.

Na závěr jsme si dali kávu s moučníkem. Už ty názvy byly fantastické ...brusinkové jezírko...jantarový karamel...ostružinové ganache ... krém s duší belgické čokolády. No ještě úžasněji to vypadalo.

Začalo se stmívat, ale zima nebyla. Všimli jsme si, že nad námi je veliká stažená roleta jako strop té terasy a Jiřík to komentovat: " Až začne pršet roztáhnou jí, aby na nás nepršelo. Začali jsme se smát " Ne, ne Jiříku to je obráceně, se roztahuje, když je sluníčko. Jiřík na to : " No uvidíme "

Ani jsme se nedosmáli, když přišel číšník a na stříbrném podnose v uctivém předklonu podává Jiříkovi velký ovladač. "Prosím pane, můžete ....."

Zůstali jsme s pusami dokořán. To jsme teda nečekali.... A ještě s takovou grácií. Jiřík sáhl po ovladači a roztáhl stropní roletu. A pan číšník říká:" Jde sem nějaká bouřka, aby jste nezmohli ....a při tom hledí na Jiříka. Trochu jsem se začala obávat o své manželství. Takové pozornosti na jednu osobu????

Chvilku jsme si z toho dělali legraci, jako, že se máme na pokoji raději zamknout a že Jiříka nemám nikam pouštět samotnýho.... Smála jsem se taky, ale při tom mě mrazilo. Přitom ten číšník vypadal úplně normálně . No nevím co si o tom myslet. Asi nic.

Během půl hodiny se setmělo a začalo hodně foukat. A pak hned kroupy, ale taky hodně. Kluci hned vyskočili a šli blíž koukat jak prší a voda stéká okápkama dolů. Jiříkovi se to moc líbilo, jak okápky samotné( byly z mědi) tak napojení ... no bylo to zpestření. Ale bouřka a kroupy pořádné.

Ještě chvilku jsme popovídali a šli spát. Opravdu jsem zamkla.

Ráno nás čekala výborná snídaně. Paní majitelka má opravdu vkus a smysl pro detail.

Potom pro nás přijeli kluci, vyzvedli jsme si T-Maxika u Marka. Marek nás obdivně poplácal po zádech a jeli jsme domů.

Byl to hezký výlet s pracovním aktivem.

Kluky jsme rádi viděli a doufám, že oni taky nás.