Českolipský nápadník

Přijeli jsme s bráchou na Žížák . Já upachtěná a vykulená z tatrovek. ()

Kola jsme opřeli o strom a šli se koupat. Byl to takový bahňák, ale z jedné strany navezli trochu písku a přístup do vody byl hezky pozvolný. Já jsem asi moc plavat neuměla a tak jsem to jen tak zkoušela.

Najednou se objevil. Nevím, jestli mě topil hned, anebo se mi představil. Já si ho pamatuji, jak se vynořuje z vody. Zrzavé vlasy, upláclé k hlavě, mokrý obličej, zrzavé řasy slepené vodou, pootevřená pusa na nádech. A vše jak ve zpomaleném filmu.   

A blížil se ke mně. Asi šel rukama po dně, aby mě ještě víc vystrašil, protože já se rychle ve vodě postavila a byla mi tak do pasu.

Něco blekotal, já ho neslyšela, asi jsem křičela nebo jsem měla v hlavě tmu.

Vzal to za blbý konec, ale to všichni kluci v tomhle věku, kolem 11-14.

Byla jsem z něho nešťastná. Bála jsem se ho. Marně mu brácha domlouval. Prostě když byl ve vodě zrzek, já byla na břehu.

Jeden den se rozhlížím u vody a zrzek nikde. Že by klidné koupání? Jdu opatrně do vody, rozhlížím se, pár temp... přede mnou se rozevírá voda a vyskakuje mokrý zrzavý... jak ve filmu. A křičí: " Já tě utopím."

Asi seděl pod vodou, dýchal brčkem a číhal.... Neumím si to jinak vysvětlit.

To léto jsem už na Žížák nechtěla.