Jsem jaká jsem :-)

lused (-: tales studnice zazitku ale v tomhle clanku je jeste jeden pribeh. hezky pojmenovany o Marence a Jenickovi. mne se prihodilo neco podobnyho, doted na to vzpominam a tatku obdivuju. jezdili jsme jako deti s tatkou lyzovat na hory. na sjezdovky. teda spis naopak tatka s nami to se jeste lyzovalo v zavazovacich kozenych botach a vetsinou uz bylo na lyzich i bezpecnostni vazani. elektrika uz se taky pouzivala jeli jsme tenkrat autem na den na Horni Misecky. to se tam jeste dalo v poho parkovat. mne bylo nejakych 13, segre 7,8 zadny dobry lyzari, proste maly decka z povltavi. odpoledne jsme konecne premluvili tatku, ze chcem jet i velkou sjezdovku dolu do Spindlu a hlavne lanovkou nahoru. pro nas tenkrat bylo jet lanovkou jako jet na jezdicich schodech. proste ZAZITEK. k sme vyrazili. enomze bylo uz pomerne odpoledni odpoledne no a my se dolu strasne vlekli. proste to bylo nad nase sily v nejakem odhadnutelnem case. no a kdyz jsme dojeli ke spodni stanici lanovky tak uz nebrali lidi nahoru . nojo tak nas tatka vzal ve spindlu do nejaky restaurace, posadil nas ke stolu, dal si kafe nam parek a limcu, rek ze tam budeme muset pockat, ze jde pro auto a prijede, servirce ze to bude "chvili" trvat a vyrazil. pesky nahoru po sjezdovce na Medvedin s lyzema pres rameno az se to bude borit. to musela byt hrozna cesta zpatky na Misecky. tam nastartovat skodovenku a trada dolu z Misecek pres Jilemnici a zpatky trada nahoru z druhe strany kopce pro nas do Spindlu. a my jsme cekali v ty hotelovy restauraci. straaaaaaasne dlouho ale hrozne. pak prisla ta servirka ze musime jinam, ze tam budou davat vecere pro hotelovy hosty. tak nas presadila vedle do nejakyho vycepu. ale byla hodna, pamatuju se, ze se nas chodila ptat jestli neco nechcem k jidlu, k piti. my s moji malou sestrickou jsme tam sedeli v tom vycepu jak maly hribecci a cekali a cekali. s kazdym otevrenim dveri uprene pohledy jestli UZ. no vsak si to dovedete predstavit. ale prisel, objevil se ve dverich nas zachrance. to byla uleva, ze uz je konecne tam, na kterou pamatuju dotedka.
to je vzpominka na kterou urcite nezapomenu, kdy spis s pribyvajicim vekem si vic a vic uvedomuju co pro nas rodice udelali, co vsechno obetovali a obetuji jak jsme ruzne veci brali jako samozrejmost a ted vidim cosi jineho. maximalne si jich za to vazim a ctim.