Máme kamaráda Toma, známe se asi 2 roky. Má manželku Pavlu. Občas zajdeme na kafe nebo na pivo. Kluci většinou řeší motorku a my děvčata probíráme holčičí věci.
Posledně si mi tak trochu posteskla: " Nemůžu si zvyknout na novou práci."
" To se podá, buď ráda, že ses tam dostala."
" No nevím nestíhám, jsem pořád ve skluzu."
"To chce čas a praxi. Přijdeš na to. Neboj, přijdeš na to."
Pavla na to, to mě ani tak nemrzí. Ale svěřila jsem se doma Tomášovi, probrali jsme to.
Druhý den jedu do práce, vytáhnu průkaz ke vstupu do závodu a mám tak nalepený obrázek šneka. Co je? Tomáš! Ten pacholek! No počkej doma!
V práci boj o čas – normálka, na obrázek jsem zapomněla.
Jedu autem domů, měla jsem odpolední, takže kolem 22 hodiny. Zastavila mě hlídka Policie. No to se mi už dlouho nestalo, Ale mám vše v pořádku. Podávám občanku a řidičák.
Jeden z policistů kouká do papírů .... na mě a říká: " Paní řidičko, vy si z nás děláte legraci????"
" To né, dala jsem vám jiné doklady? " Natahuji krk, abych viděla, co jsem jim dala za kartičku. Doufám, že né kreditku
Vždyť je to řidičák i občanka. Co se jim nelíbí ? Pomyslím si.
" No paní řidičko, nejste si tu moc podobná...." A otáčí občanku a místo fotky obrázek šneka. To samé na řidičáku. Já toho Tomáše snad zabiju!
"A tak jsem musela příslušníkům vyprávět, jak jsem v práci pomalá a jak mi to nejde.
Umíš si představit tu potupu? Naštěstí příslušníci byli uznalí a pochopili fórek manžela. "
Šneka jsem odlepila a propustili mě. Ale ta potupa!
Já se pozorně zadívala na Tomáše, jestli nemá rozražené čelo od pánvičky, nebo alespoň bouli na hlavě
