Ondřej jednoho dne volá: " Mami, nemáte náhodou el. voteploucha? Potřebovali bychom přitopit v koupelně, když se Viki koupe."()
"Jo něco , má táta v dílně, tak se přijeď . Já pojedu s tebou na koupání. "
" Tak jo za 10 minut jsem tam."
Zabalila jsem kousek zrovna upečeného koláče, igelitovou tašku na topidlo, klíče od dílny, boty, kabelku a mažu po schodech dolů. Topidlo je nějaké zapatlané nevím od čeho, ale není čas to zkoumat, natož mýt.
Ondřej přibrzdil před domem.
Skočím do auta. Říkám: " Ten voteplouch, pěkně smrdí a to ještě není nahřátý."
" Hm, tak to je blbý. V tom spěchu jsem ho nestihla omýt a myslím, že to ani nepůjde. To víš měl ho táta v dílně."
" Hm."
" Jé víš co? Zajedeme k nám do práce, tam se kupovalo topítko nové a tak ho prohodíme
"Tak jo."
"V práci už moc nepřitápíme – je duben, tak snad to projde."
Jen jsem si neuvědomila, že je sobota a bude zavřená brána. El. klíč má jen Jiřík. Přijeli jsme k bráně.
"Budeš muset přelézt. Zvládneš to? "
"A není tam pes? "
" Ne ten je doma na gauči... hlídá, jen když je brána otevřená."
Ondřej na to: " Jé to mě bude zase bolet bříško, jako tuhle když nám zamrzla branka u baráku a nešla odemknout,a já v pět ráno lezl přes ní. Zmáčkl jsem si bříško a pak mě pěkně bolelo..."
"Tak zkus podlézt." Bylo tam docela místo, takže spodem.
Pak už to šlo ráz na ráz. Jednoho voteploucha vyměnit za druhého. A rychle na koupání.
Topidlo dali v koupelně na malou židličku a na plný pecky. Jak jsem malou koupala a strojila, málem jsem padla teplem. Být tam o chvilku déle , měla bych pečené půlky.
Při příštím koupání, to bylo první ztlumit voteploucha.
