Sraz na Strahově

Vraceli jsme se z Orlíku 12 a zastavili jsme se v Praze u Rogera a Krtka podívat se na Fíka, jak vyrostl a jestli už mluví. Jasně, že mluví jsou mu čtyři roky.

()

Byli jsme domluveni, že dáme určitě kafe a něco k jídlu. Káča zamluvila v pizzerii místa. Přifrčeli jsme přímo do pizzerie, Fík poskakoval. Má rád motorky,(celý tatínek – Roger) a byl rád, že se něco kolem motorek děje. Přivítali jsme se s Káčou, moc jí to slušelo, s Rogerem a přišel se na nás podívat i Lused. Známe ho snad už tisíc let a máme si vždy o čem povídat. A tak jsme si dali pizzu, kafe.

Vedle mě sedí Fík a pusu nezavře: " Půjdeme hlídat skútra. Půjčíš mi helmu? Máš rukavice? Sveze mě strejda? Máte teplý brzdy! Já na mě sahal! Můžu sahat na skútra? Budete u nás spát? Půjdete se na mě zítra podívat? Já hraju hokej? Mám velkou tašku a tam mám věci na hokej. Chceš to vidět. Pojď k nám domů. Všechno ti ukážu.

Ani jsme nestačila odpovídat, ale ani to nečekal. Důležité bylo, že jsme přijeli. Potom jsme ho museli přesadit na kraj stolu, abychom si popovídali my dospělí. Vedle mě seděl Lused a probrali jsme zase úplně všechno.

Hezky jsme si popovídali o životě, o práci, o tom co se událo, co jsme se neviděli. Odcházíme z hospody. Fík visí na Jiříkovi a říká jen jednu větu :Strejdo, že mě svezeš?" Za to snad tisíckrát. Lused mi pomáhá s přilbou se slovy: "Já ti jí vezmu." " Děkuji." Jdeme pomalu ven, koukáme, jak Fík šplhá po skútru.

Lused: " Pamatuješ se, jak jste přijeli poprvé na sraz, na Strahov? "

Já na to:"Matně."

" Já si to pamatuji celkem přesně, přijeli jste a neznali jsme se. Viděli jsme se poprvé a tvůj Jiřík se podivoval nad mým žlutým skútrem. A já nechápal proč? Co je mu do mojí žluté. Mě se to tak líbilo a chtěl jsem to tak." Vyloudilo to na mé tváři úsměv. Pamatuji si to. Protože ještě doma o tom Jiřík mluvil:

"Proč si to nastříkal, žlutě? Vždyť to blbě kryje."

"Ale tvůj skútr to není, a Lused ať si ho nastříká, čím chce. Ne?"

" No to jo, ale proč žlutou........... ? " Zbytek věty jsem fakt už slyšet nechtěla.  

A jak jsme se teda seznámili s Lusedem ?

Volala Včelka. ( tu jsme znali z Pekelek asi týden) Je hezky nechcete odpoledne přijet do Prahy?    Uděláme si tu takový kolečko (malou vyjížďku) a pokecáme. Myslím, že ten den jsme byli v práci na skútru a tak nebyl problém hned vyrazit. Po dálnici jsme frčeli, ale Praha ucpaná a kličkovat mezi auty moc nešlo. Měli jsme být na Stahově tuším v 17 hodin. Bylo asi za pět minut 17, já měla obavy, že na nás nepočkají a ujedou nám. Nerada někam chodím pozdě a už vůbec nemám ráda, když se na mě musí čekat. Tak na jedné křižovatce, když Jiřík přibrzdil,  tahám  mobil z kapsy, vytáčím Včelku a protože mám přilbu a nic neslyším, jen křičím:

"Už jedéééém, počkejte na nás."
Pár minutek a vjíždíme na velké parkoviště na Strahově.  Rozhlížím se a nikoho nevidím. Jo, támhle někdo sedí na vyvýšené zídce. A nějaké skútry tam taky jsou. To budou oni.  Přijíždíme blíž.

To je ten sraz? Jo? Kvůli tomu se sem ženeme? 
Včelku známe, ta má S.carabeo 250, pak se mám představuje Lused, se žlutým skútříkem ... pak je tu poďobaný kluk Suzuki a nějaké 50ccm, ještě jeden klučina , jezdí kolem nás a nedělá si žádné násilí s pozdravem. A myslím, že tam byla holčina na 50ccm. A to byl celý sraz. Trochu se nám protáhli ksichtíky. No... ale byli to skútry. Chvíli jsme podebatili, Jiřík se podivoval, proč má Lused skútra žlutého.

Lused na to:"Já ho chtěl žlutého a tak jsem si ho nastříkal."

Jiřík na to: " Proč na žluto? Žlutá blbě kryje."

Lused jen kroutí hlavou a nechce to už řešit. Já si zase říkám, to jsme jeli  100km, abychom se podívali jestli to kryje nebo ne. Každý ať má skútra jakýho chce ne?

" Pojedeme teda někam?"

" Jo jasně, projedeme Prahu." Jasně ukažte vesničanům Prahu. První jede Včelka, za ní Suzuki, pak ta holčina, ten divný kluk,  my a poslední Lused. Ten divný kluk je fakt divný, jede chvíli po chodníku, pak najíždí na holčinu. Zastavujeme. Jiřík to divnýho trochu usměrňuje. Moc se mu to nelíbí a tak odjíždí prudit někam jinak. Suzuki jede s ním. Holčina musí domů – loučí se.

Zůstáváme jen tři a teprve je to ono. Je už tma a projíždíme osvětlenou Prahou. A je to fakt hezký. Včelka má najetý trasy a ukazuje nám hezká místa.

Je pozdě a máme to domů skoro hodinu jízdy. Loučíme se se Včelkou i s Lusedem. Vyrážíme na dálnici. Lused jede za námi. Doprovází nás takových 20 - 30 km. Pak blikne a otáčí taky k domovu.

Určitě se nevidíme naposled.

Teď se musím opravdu zamyslet, kdy to bylo. Fotky z této akce nejsou žádné. Tak jen přibližně.

Tipla bych to srpen – září 2004. Co myslíš Lusede?