Na chvilinku se vrátím ke slepičkám, co jsme viděli.
()
Byli jsme okouknout, kam si přijedeme pro tátu, až přijede ze Švédska z ryb. Plot dřevěný vysoký. Já nic nevidím. Jiřík je o něco vyšší a kouká přes plot a směje se.
" Podívej se na tu slepici. "
" Já jsem prcek, nic nevidím, jen dřevo."
"Koukni škvírkou." Moc se mi nechce špehovat, ale vypadá to, že nikdo není doma.
"Jen jedním očkem..." Nezůstalo jen u jednoho, musela jsem vykulit obě. To jsem ještě neviděla.
Okno u domku, okno, parapet, přes parapet prkno, aby květináče držely na okně. Sem to vše chápu.
Na prkně sedí slepice, pařátky má vystrčené ven. Sedí jako dáma, myslím, že má pařát přes pařát
Jen jí chybí červený lak na drápech. Je to asi oblíbenkyně madam Maz. a čeká až panička přijde z práce. Chechtáme se .
Jdeme zpět ke skůtru a pohled mi sklouzne do zahrady. Končí dřevěný plot a pokračuje drátěný.Je něco vidět.
A smějeme se zase. Na tenkém drátěném plotě sedí tři slepičky. Nic divného. Slepičky mají oplocený svůj rajon, aby nelétaly a nehrabaly po celé zahradě. Sedí na tom přepažovacím, tenkém,drátěném plůtku.
Jen když se jedna natáhne, aby uklofla kousek zeleného keře za plotem, sestry se nakloní v zad. Některá i roztáhne ocas, aby lépe vyvažovala. Prostě jedna natahuje krk a bašti zelenější keř. A ostatní vyvažují, aby nežuchly na zem.
Nechtějí na druhou stranu plotu , chtějí sedět na plotě a uždibovat a vyvažovat. Měli jsme je natočit na video. Na fotce to tak nevynikne.
Ale nasmáli jsme se.