Náš mladší syn je po tátovi Jiřík. Jiřík ll.
Jako každý kluk vyváděl lumpičárny.
()
Měl to trochu umocněné tím, že měl ve třech letech žloutenku a byl dlouho v nemocnici. I přes vánoce. Já jsem tenkrát chtěla zrušit svátky a vůbec mi nedošlo, že máme ještě jednoho syna - staršího. Prostě zruším vánoce a hotovo....
Až mamča mi otevřela oči. " Vždyť můžete mít dva Štědré dny, jeden jak má být a druhý až Jiříka ll pustí z nemocnice. Ve třech letech dítě neví, jestli jsou vánoce v termínu, jak mají být."
Ale stejně to byly smutné vánoce.
Když nám ho vrátili
Já nemohla do práce a doma mě z toho všeho chvílemi hrabalo. Chodili jsme dopoledne nakupovat a obejít Jiříkovy ll oblíbené výlohy.
Loupala jsem v kuchyni brambory, abych je dala jen vařit, až se vrátíme z města. Jiřík ll je nesměl ohřívané.
Jiříka ll jsem honila, aby se oblékal, že půjdeme. Přišel se mi vždy ukázat, co si už oblékl. Odešel zase do pokojíčku, za delší dobu zase přišel.
Říkám:" Běž si obléct ty kalhoty. "Ale Jiřík ll sedí na bobku a kouká do země.
"Ty kalhoty, ...bez nich nemůžeš ven."
"Já tam nemůžu."
"Proč bys nemohl do pokojíčku? A vzít si ty kalhoty?????" Myslím, že jsem v té době byla trpělivá matka.
Jiřík ll potichu: "Tam hoří postel."
Zase nějaký dětský výmysl. Ale podle provinilého výrazu jsem něco neblahého tušila. Jdu do pokojíčku.
Hrůza! Nevíte, jak se hasí postel????????????????? Navíc která hoří zespoda?????????????
Plameny olizovaly prkno kolem postele. Ani si nepamatuji jak, jsem jí uhasila, úspěšně jsem to z hlavy vytěsnila.
Asi jsem jí přetočila na bok a polila kbelíkem vody.
Když jsme vychladly ... já i postel.
Kdyby se to stalo v Americe, vysoudím na výrobci milióny. To je nápad dělat dětskou postel - válendu hořlavou.
