Žádost o ruku.

Jak to říct rodičům? Že chceme být spolu a čekáme miminko.

()

Domluvili jsme se s Jiříkem, že až to budeme říkat rodičům, budeme u toho oba. Budeme se morálně podporovat.

Přišla první otázka. Říct to našim předem? Nebo něco naznačit... Aby to nebyl takový šok?

Nějak jsem neměla odvahu anebo nebyla příležitost. Šla jsem spát a našim nic neřekla.

Poslední příležitost, ...naši tenkrát spali v obýváku a do ložnice si chodili pro peřiny. Já byla umytá a ležela v posteli. Přemítala jsem o zítřku. Přišla máma. Ale místo aby si vzala peřiny, sedla si ke mně na postel.

Když ne teď tak kdy?

Asi bude lepší, když to bude vědět alespoň máma. Řekla jsem jen: "Zítra přijde Jiřík." Máma na to : "Ať přijde..."

Druhý den jsem čekala Jiříka u tramvaje. Přijel s kytkou, pomalu jsme šli k nám.

"Vědí to vaši?"

"No řekla jsem mámě, že přijdeš, ..."      

Šli jsme jak spráskaní psi, i když nevím proč. Bylo nám devatenáct a měli jsme po škole.

Odemkla jsem, zuli jsme se, dali si pusu na kuráž. Otevřela jsem dveře do obýváku, tam ticho a tma. To je divný. V kuchyni se svítilo. Tak jsme otevřeli dveře. Na ten pohled nikdy nezapomenu.

Máma něco vařila a táta seděl u svého stolu, kde vázal mouchy na ryby. No nic ....řekneme, co chceme a půjdeme.

Zůstali jsme stát mezi dveřmi. Jiřík pozdravil. Táta ani neotočil hlavu, máma se pousmála. Ale dál něco míchala. Všimla jsem si, že měl táta na hlavě kšiltovku. To bylo divné. Nikdy nic takového nenosil, ani v těch největších mrazech. A teď tu sedí v kšiltovce, kterou neznám.

Drkla jsem do Jiříka, aby začal a měli jsme to za sebou. Jiřík měl ani řeč připravenou, ale v téhle situaci se mu slovíčka nějak popletla.

"Já jsem přišel .... Vlastně jsem nepřišel ..."  a ticho.

Táta k nám otočil hlavu, zvedl obočí a říká: "Tak jsi přišel nebo nepřišel?"

To se máma už smála a já trochu. Došlo mi, že se naši domluvili a trochu nám to ztížili. Máma sundala zástěru, vypla sporák. Táta sundal čepici a vyndal z ledničky chlebíčky a víno. 

Sedli jsme si v pokoji a Jiřík se mohl v klidu vyslovit. Že mě má rád a že se chceme vzít. Máma na to:

" A to je všechno? Nechcete nám ještě něco říct?"

" No budeme mít miminko."

Baštili jsme chlebíčky a domlouvali návštěvu druhých rodičů.

U Jiříkových rodičů to proběhlo asi normálně. Nevzpomínám si na žádnou mimořádku.

Jen Jiříka táta prohlásil: "Vnouče mi bude říkat dědečku, až mu bude patnáct, na dědečka se ještě necítím."