Ach jo, dneska budu trochu kňourat. Je to volné pokračování Divného dne.
()
Tak jenom malinko vysvětlení, co se stalo. Vlastně to nevíme do dnes. Vzali JiříkoviII mandli –jen jednu a rozřízli patro za mandlí. Měl to plné hnisu. Nevím, kde se tam vzal a proč právě tam. Kdyby měl angínu, tak to podržely ty mandle,ne? Mandle to obešlo a usadilo se to jinde. Naše obvodní, mu hned řekla :"Vyndat!" A poslala ho na krční. Na krčním mu to chtěli vyčistit ambulantě. JiříkII se bránil a tak ho poslala do nemocnice, že mu to umrtví a vyčistí. Hned nám volala, že je to opravdu vážné a abychom dohlédli na to, že se zákrok provede. Na nic jsem nečekala a mazala do nemocnice. Jednak vím jak Jiřík II nemocnici nemá rád a doktory už vůbec. A za druhé jsem chtěla nenápadně zkontrolovat, že tam došel. Chvíli jsme čekali na chodbě, pak si ho sestra zavolala dovnitř.
Vyšel bledý jako stěna. Šel k východu a tam se zhroutil na sedačku a jen šeptal. "Kapesník..." plival krev a hnis. Jeli jsme pomalu domu. Dostal recept na kapky na bolest a antibiotika. 500 mg takový velký prášky, jak to má jeden polykat, když má rozřezaný krk. Lehl si a spal. Říkám si dobrý, spí a šla koupit přesnídávku a piškoty.
Druhý den na kontrolu. Doktor:" Pane Jiří, to se mi vůbec nelíbí, měli bychom to vyčistit pod narkózou.!"
"Ne ne já tady nebudu."
Takže zase jen ambulantní čištění, rozříznout větší díru, aby mohl hnis ven. Jiřík II se trochu bránil, už věděl co ho čeká. A tak pan doktor přivolal 120 kilovou sestru. Ta Jiříka II čapla a podržela mu hlavu, aby měl doktor klid na řezání.
Marně jsem ho přesvědčovala, že by bylo lepší jít do nemocnice, aby to vyčistili pod narkózou. Ty nebudeš o ničem vědět a doktor to pořádně vyčistí.
"Ne"
" Je to tvůj krk, tak si trp! Když si nedáš říct!"
Třetí den ... to samé. Doktro kroutí hlavou a píše do zprávy, co navrhoval a že Jiřík II odmítá.
Zase domlouvání... ve čtvrtek odpoledne nebyl doma a tak volám, kde je. " No jsem v nemocnici."Asi ho to bolelo čím dál víc a tak si dal říct.
Proběhl zákrok, za pět dní přišel domů. Ráno před osmou, přišel domů.
"Jsi tu nějak brzo. To nemohla být ani vizita. "
" No řekli mi, že půjdu ve středu domů a tak jsem šel."
Dostal ještě silnější antibiotika. Krk pořád bolel. Zhubnul šest kilo.
" Musíš být trpělivý... v puse se to rychle hojí." Četla jsem několikrát zprávu z nemocnice, ale moudrá jsem z toho nebyla. Vyhledávala jsem to na googlu, ale stejně nevím, co to bylo za hajzla. Doufám, že vzali stěr. A na kontrole se dozvíme víc.
To byl minulý týden.
Tenhle týden
" Mami já pojedu s Niki do Prahy na dva dny. Kontrolu mám až ve středu a to přijedeme. "
" No jestli se na to cítíš, hlavně si nezapomeň prášky. A nenamáhej se. "
" Neboj, budeme se jen procházet, moc toho neujdu. Budeme spíš u Niki na bytě."
Včera, vlastně dneska ráno 1,22 hodin zpráva. "Mami skončil jsem v nemocnici, ale snad už dobrý."
Co nám dělat? Volat hned nebo až ráno. Měla jsem za to, že byli na pohotovosti, a tak že dospávají. Posla jsem jen zprávu, že zavolám dýl, až se vyspinkají.
Kolem 11,00 volá Niki.
"Jiříka si nechali v nemocnici, teď jsem u něho, koupila jsem mu pyžamo, protože mu nedali ani andělíčka. "
"A co se teda stalo? Proč si ho tam nechali????????"
" No večer jsme se dívali na televizi a najednou Jiřík vyskočí a do koupelny. Z pusy mu teče krev. Vyděsilo mě to tak, že jsem zavolala záchranku. Přijeli, napíchli mu něco a dali kapačku a že si ho odvezou. Cpu se s nimi do sanitky. Ale saniťák byl nevrlý a že ne. Marně mu říkám, že Prahu moc neznám a že nenajdu kam ho vezou. Vůbec ho to nezajímalo. Prostě ne. Tak jsem rychle skočila do auta a stíhala je. ( má řidičák asi půl roku) Ale na křižovatce mi ujeli. A byla jsem ztracená. Hledala jsem, kdo by mi o půl noci poradil. Našla jsem taxikáře a ten mi pomohl. Takže jsem počkala až JiříkaII dají na pokoj, chvilku s ním tam pobyla a pak šla do bytu. Dneska doktor říká, pod narkozou jsme mu to znova zašili, že si ho tu nechají, alespoň tři dny."
" Niki jsi hrozně statečná. Díky. Kdybys něco potřebovala, nebo se něco dělo, tak cinkni a my do Prahy přijedeme. Stejně si asi pro Jiříka II přijedeme. To se ještě domluvíme, jak na tom bude."
V práci jsem se nemohla na nic soustředit. Volat nemůžu, protože nemůže mluvit. Ach jo!
Koupila jsem svíčku a kytku a šla brečet na hřbitov. Járovi na hrob. Tam jsem mu to všechno řekla. Tam se brečet může, tam se nikdo neptá, a co ti je? Coby,.... je mi tak nějak smutno............
Ale moc se mi neulevilo. Mám pořád stažené hrdlo.A žaludek na vodě.....
