Les

Tenhle týden slibovali sluníčko a taky jim to vychází. Na skútru jezdíme do práce, i když bylo ráno jen 5 stupňů.

()

Ve středu slibovali odpoledne až 16 stupňů. Tak jsem naplánovala výlet. Po práci pojedeme do lesa. Né na houby, jen se projít. Miluji ten lesík, jestli to teda je lesík, mě to spíš připomíná park se stromy. Ale mám to tam ráda. Kolem druhé se přijel podívat Míra 99, a že pojede s námi. Že má čas a chce vidět kam, že to jezdíme. Jeli jsme přes Kryštofovo údolí, hezké chaloupky, penzionky, zvoucí na kachnu se zelím... zlaté stromy, stále zelená tráva... no krása. Hezká cesta a výlet, tak akorát po práci.

Přijeli jsme k lesíku. Zaparkovali skútry u zavřeného občerstvovacího stánku. A vydali se do lesíka. Míra nezklamal, žbrblal." To není les, co tu budeme dělat? Tady ani houby nerostou. Vidíš srz les na druhou stranu, to není les..."

" Míro tebe babička neučila, že se má v lese mluvit potichu, abys nerušil zvířátka."

" Tady žádný zvířátka nejsou..."

" Možná ne, ale ticho bys mohl být.!

Sehnu se a podávám mu pravého hříbka. Pak bylo chvíli ticho.

Hezky jsme se prošli. Nadýchali čerstvého vzduchu, slyšeli datla.

Viděli spousty nejedlých hub  a mezi nimi královnu. Jiřík mě volá: " Pojď se na ni podívat.! Máš foťák?"

Foťák jsem nechala ve skútru, ale když jsem viděla tu krásu, nebyla jsem líná dojít pro foťák. Něco tak krásného jsem dlouho neviděla. Nojo holka z města.

Výlet to byl úžasný, a protože slibují ještě sluníčko a teploučko, Jiřík se mě ptá.

" Nepojedeme nějak odpoledne?"

"Jo jo! Já bych chtěla do lesa za houbou."

"Tak jo. A můžeš si jí přivézt domů."

" Ne nebudeme jí trhat ."(trhají se houby?)

"Vezmi si květináč a vydloubneme jí i s hlínou a budeš mít doma místo kytky na stole houbu. A jakou krásnou."

Hurá, hurá budu mít svojí houbu a jakou krásnou.

Jen se trochu bojím, že jí sežrala veverka a nebo jí někdo ukopl.I když takovou nádheru ...