Jsem jaká jsem :-)

adil: Ani se nedivím, že tu tenkrát byli jak v Jiříkově vidění,jeden můj strýc kdysi před válkou učil na Podkarpatské Rusi a zůstal v kontaktu s jednou rodinou, kde tenkrát bydlel.Občas je navštívil a vezl hromady dárků,snad pro celou vesnici.Oni si o ně přímo psali, třeba předsedovi kolchozu to, jeho dětem tohle... Jednou, někdy před rokem 198O tam sebou vzal moji sestru a ta byla v Jiříkově vidění taky. Vzpomínám jak vyprávěla, že tam v obchodě skoro prázné regály,že když jeli vlakem, lidi se do vlaku nevešli a někteří za jízdy stáli na stupínku, že zpevněná cesta končila za vesnicí a dál už jenom samé bláto, že ti lidé jsou chudě oblečení ale prý byli pohostinní. Jedli venku, na dvoře pod loubím vinné révy,ale obtěžovaly je mouchy, prý domácí dobytek měli ustájený pod obytným stavením...vše viděla na vlastní oči, mohla to porovnávat.