Pro kafe do Německa

Jeden za sobotních výletů do Německa

Máme rádi dobré kafe a to něco stojí. Zjistili jsme ,že se dá zakoupit dobrá nemletá káva zn. Lavazza .

Navíc hlásili hezké počasí na poslední zářijový víkend a tak bylo rozhodnuto. Pojede se na skútrech do Německa. Pokoukáme, pokoupíme co se mám vejde do kufrů a pod sedlo.

()

Původně nás měly jet tři skútry, ale tím, že bylo hezky se nás sešlo víc. Šest skútrů a devět lidí z toho dva noví členové s kterými jsem ještě nejela. 

Byl sraz ráno v 10 na pumpě. Sraz na pumpě je už taková klasika. Natankuje se tam nakoupí pití na cestu, někdo sblajzne tatranku. Prostě když se na někoho chvilku čeká, není žádný problém, každý si na pumpě najde nějakou zábavu :-)

Při výjezdu směr Praha máme oblíbenou pumpu a tak i druhý směr Děčín. Je fakt, že častěji vyrážíme směr Praha. Tentokrát to byla ale ta druhá pumpa. Všichni jsme už byli občerstveni, ale chyběl nám Míra 99 s Janou. Bylo to divné vždy byl mezi prvními a cpal se tatrankou a honil nás do houfu, už aby se jelo. V tu sobotu nikde, bylo to opravdu divné. Už jsme chtěli volat kde je .... když se řítil. Přivítali jsme se a Jana nám s úsměvem říká, že čekali na té druhé pumpě. :-) No hlavně, že jsme se sešli a mohli jsme jet. Už nám v těch bundách začínalo být teplo. ještě si ujasnit, kdo povede kolonu a vyrazilo se. Do Žitavy to máme kousek, jen malé zdržení na hranicích. Né že by tam byli celníci, ale někdo si zapomněl vyměnit eura. Tak zase šup na skútry a jede se dál.

V Toomu jsme si dali rozchod, aby si každý nakoupil podle svého. Vybrali jsme kafe, pomohli vybrat i Jarinovi. Probrali prášky na praní a vybrali ty nejlepší tablety do myčky. U pokladem jsme se trochu zasekli, bylo tam docela hodně lidí ve frontě. Kluci nervózně přešlapovali, těšili se na slíbeného bratwursta. Zabrali jsme dva stolky a šli do další fronty na ty bratwursty a jiné dobroty. Když jsme si to nanosili ke stolkům, zjistili jsme, že nám jedna židlička chybí. Pro Jiříka žádný velký problém i když u každého dalšího stolku někdo seděl. Jen se otočil a řekl." vezmeme si tuhle židli, tady ten pán stejně už umřel" Je fakt, že ten pán tam už chvíli seděl bez hnutí a hlavu měl tak divně svěšenou. Ale na Jiříkova slova reagoval velmi hbitě a jasně česky řekl." já tady hlídám dvě místa, ale tu třetí židli si můžete vzít" všichni jsme zabořili hlavy do talířů a dělali, že Jiřík vůbec nepatří k nám.

Někteří ještě neměli dost jídla a šli šmejdit k pultu, co tam mají ještě dobrého. Jiřík našel rýžovou kaši s višňovým ....no nevím jak se to přesně jmenuje, jsou to půlky višní s trochou rozvařených višní. Takový řidší džem, ale o hodně lepší. No Míra99 když to viděl, dal si to taky. A pak se mohlo pokračovat v jízdě. jen mě přišlo, že se nemůžu na tu motorku nějak vyškrábat, jak jsem byla nacpaná.

Domluvili jsme se, že pojedeme po německé straně až do Děčína.  Cesta byla hezká, mají tam lepší silnice , tak nějak líp udržované.

Přijeli jsme do Hřenska a domluvili se, že navštívíme v Děčíně Pavlíka. Od dubna nejezdí, protože měl nehodu a ještě není úplně fit a skútříka taky nemá opraveného. A tak jsme ho jeli potěšit návštěvou.

Pavlík nás čekal s baru Kapitán a myslím, že byl rád, že jsme se zastavili. Dali jsme si s ním kafe, někdo lívance s borůvkami něco k pítí. Došla i Monika s vnoučkem v kočárku. Malého Vojtu předala matce a dala si s námi kafe a dvojku bílého. Probrali jsme, jak jde život a jak dlouho jsme se neviděli a kdy se teda uvidíme.

Bylo kolem čtvrté a začali jsme se strojit k odjezdu, abychom byli doma za sluníčka. Konec září je konec září.

Rozloučili jsme se a mazali domů. Domů jsme už nejeli v koloně, někdo spěchal víc někdo si to chtěl užít po svém. Prostě každý jel domů po své ose.

Doma jsme si umleli kafe a uvařili moc voňavou Lavazzu.