Kráska

V pátek hned po práci, hurá do lesa za houbou. Vyzbrojeni, lopatkou, zednickou lžící a květináčem.

()

Cesta mi přišla nekonečně dlouhá. V lese jsme šli na jisto, přesně jsem si pamatovala kde zelená houby roste. V tak řídkém lese, to není zase taková věda  J

Byla jsem psychicky připravená na to, že tam nebude, že jí sežere veverka, nebo že bude ukopnutá. Ale stejně mě to ranilo, že houbička ležela vyvrácená na zádíčkách. Kdo to mohl udělat? Na nehoubaře působila hodně jedovatě a houbaři co jí znají by si jí dali do košíku, protože je jedlá. Teda byla by. Je to limcovka měděnková. (Liduška jí poznala)   

No nic když už jsme v lese a přijeli jsme si pro houbu, tak budeme nějakou hledat.

"A tuhle by jsi nechtěla? "

"Ne."

A co tuhle? "

"Taky ne."

Žádná se mi nelíbila tak, že bych jí chtěla mít doma. Jiřík říká:

" Tak se půjdeme podívat do lesa přes silnici. Tam budou taky určitě nějaké prašivky. Je to sice trochu do kopce, ale když chceš houbu tak se snaž."

Chvíli jsme se procházeli se zraky sklopenými k zemi. Ale nic ani houbička.

No nic pojedu domů s prázdným květináčkem....

Jiřík zalezl pod takový nízký strom a říká:"Tady je hříbeček, chceš ho?"

"Ani ne já chci zelenou prašivku."

"Jé, tady má bráchu a ještě jednoho.... "

Toho nejmenšího mi vydloubl do květináčku a osm brášků do pytlíku.

Cestou zpět jsme našli krásnou muchomůrku červenou.

" To je ona, tu bych chtěla domů. "

Tak ještě vydloubnout tuhle krásku. Mise splněna! Vezeme si krásu domů a ještě něco navíc.

Doma jsem hříbečky usušila. Jen nevím, kdo je bude jíst. Asi je někomu věnuji.

Ale na stole mám krásu.