Bráchové

Byli dva bráchové, v mládí se pošťuchovali, později prali, ale vždy se jeden na druhého mohli spolehnout. Obrátit se na bráchu s problémem. Nebo s radostí. ()

Oba se oženili, strávili život podle svého. Oba už v důchodu a jezdili na ryby. Taťka rybařil celý život co vím, i mamku k tomu tak trochu nechal přičuchnout.

Strejda jezdil sporadicky, ale v důchodu pokud nemakal na chalupě, tak jezdil rybařit taky.

Většinou to ale vyprovokoval táta: "Nebuď srab, vzepři se Madle (Járova manželka) Madla tě pochválí, až uvidí pstruha."

"Jo Míro kdyby to bylo tak jednoduché, spadla nám na chalupě opěrná zeď a budu tahat kameny a asi jí stavět znova."

"Víš co já přijedu hned ráno, vezmu si s sebou nádobíčko (rybářské náčiní), pomůžu ti se zdí a pak pojedeme. Pro jistotu vezmu s sebou i Líbu. Ať si holky popovídají a my pojedem na ryby."

Většinou to i tak vyšlo. Ke spokojenosti všech. Jen Maruška trochu hartusila, ale to jen na oko.

"A bez ryby se mi nevracejte, nebo si budu myslet, že jste byli někde za holkama! "

Zažili spoustu legrace a dobrodružství. Dali si přezdívky podle filmu "Dej si pohov kámoši."

Strejda byl Posera a táta Moula. Titulovali se tak když se škádlili.

Pak strejda Jára onemocněl, byl dlouho v nemocnici a jak to bylo možné vzala si ho teta Maruška domů. Táta za ním chodil každý den. A aby ho trochu poveselil a odvedl mysl od ošklivé nemoci, posílal mu vtipné sms  a tak trochu nutil Járu taky veršovat.

Sms létaly sem, tam. Táta je sepisoval, někdy nám to dával číst, jak Járu - Poseru povzbudil.

Teď jsem na to narazila. Kdysi jsem to tátovi přepisovala, chtěl z toho udělat malou knížku pro Járu.

Možná né všemu budete rozumět. Ale je dojemné číst tyhle veršíky.

Jára nad nemocí nezvítězil. Tátovi moc chybí, nejen na rybách, ale i na postěžování  a posílání sms.

Posera:

Poserovi se stýská!

Moula:

Moulovi se taky stíská,

zase tu televize vříská.

" Ptáci v trní" zase žerou zrní,

už mě z toho hlava brní ...

Moula:

Moula se včera z večera

těšil, že přijede Posera.

Pak si vzpomněl, že Posera

má času až až,

ve středu, že bere apanáž.

Tak ještě vydržet musím,

asi večer prašivý Paneňák zkusím.

Posera:

Když jdou ryby na prašivém Paneňáku,

rybářů je tam jako máku.

Teď však ale nejdou

a na břehu někde bloumá,

jen jeden liberecký ňouma.

Petrův zdar !