Jsem jaká jsem :-)

lused: musim to sem napsat, doplnit co z meho prispevku po precteni druheho dne blbe vyznelo. omlouvam se, uz je to uplne mimo puvodni clanek, ale musim: nemam s mou rodinou zdaleka takovy srdecny vztah jako tales se svou blizkou i vzdalenejsi rodinou. ale az budu muset zacit "vzpominat" bliz a bliz mym nejblizsim, az se to zacne priblizovat moji krvi, tak mne to bude, no, neposatelne bolet a byl bych rad kdyz bych ztratil pamet a nemuset usinat s bolesti a vzpominanim, rano se probouzet se slzama v ocich ze snu a u snidane si rikat jake to bylo, kdyz to jeste bylo a pres den jak se spolu volalo a navstevovalo a co se mohlo pro toho druhyho udelat jeste vic a vecer si rikat tak zase bude to hrozny usinani se vzpominanim a tak porad dokolecka.
to o cem jsem psal tam v predchozim se vztahovalo k te nerozlucne dvojici dvou bratru s tak krasnym vztahem, ktery jsem jeste nikdy na vlastni oci nevidel a tak nejak jsem se snazil vzit do kuze toho co zbyl. jen takova filozoficka. nema se ted hůř, nez ten co se ted uz jiste ma lip?
prominte, musel jsem to vysvetlit, ne pro vas, ne vam (vim, ze vam je to jedno), ale tak vseobecne, proste to rict - nebo tomu co ridi osud a nahody a sny co se stanou a dejavu a podobne nevysvetlitelne?