Chodili jsme čas od času k Jiříkovým rodičům na oběd. Někdy jsme přinesli babičce kytku.
()
Vždycky jí dávala do velké těžké vázy. Byla to zvláštní váza. Taková se jen tak nevidí.
Silné nafialovělé sklo, brus do fazet a kolem dokola asi 25 cm pás ze zlata a v něm vyrytá Dívčí válka.Celkem byla vysoká určitě přes půl metru.
Někdy jsem si ty postavičky prohlížela a babička začala vyprávět.
"Ani nevím, kde se ta váza v rodině vzala, asi jí po válce maminka manžela někde vyšmelila. Ale byla na ní hrdá. Měla přední místo na stole. Každou návštěvu říkala: "Fanoušku jednou jí zdědíš. Ta váza bude tvoje, jako prvorozeného.!"
Jednou se Fanoušek s maminkou pohádal, ani né pohádal, jako měl na něco jiný názor. Asi chtěl maminku naštvat a tak vzal vázu pod paždí, rodinu za ruku a odešli domů."
Tak se ocitla váza u Jiříkových rodičů.
Já říkám." Takže jednou bude Jiříkova?"
" No asi jo. Když jí bude chtít."
Ozvala se Jiříkova sestra Jana:" A neměla bych jí dostat já???"
Jiřík na to: "Klidně si jí vem."
"Tak to teda né!" Zvýšila jsem hlas. "Má jí dostat prvorozený a to je Jiřík- můj manžel"
To jsme se už s Janou smály. Bylo to jak z nějakého filmu....když se švagrové dohadují o dědictví a lepí si cedulky na věci, které si chtějí vzít a rodiče přihlížejí.
"No je to váza a tak bych jí měla dostat já – jako holka. Co bude dělat brácha s vázou???"
"Tak to teda né, Janičko, babička jasně řekla prvorozenému. A až bude čas předáme jí našemu prvorozenému - Ondřejovi.
Nenápadně jsem si přisedla k váze blíž.
Jana se smála a přisedla si z druhé strany a říká:" To se ještě uvidí, kdo jí dostane."
Smály jsme se, až nám tekly slzy.
Vždycky, když jsme se chtěly dobře pobavit a nasmát, začaly jsme o váze. Vymýšlely jsme nové varianty, proč by jí měla zrovna dostat ta a nebo ta druhá.
Tentokrát jsme se sešli u nás a přišla na přetřes váza. Jestli to zdobení je opravdu zlato. Já chtěla Janu popíchnout a tak říkám směrem k Ondřejovi:" Jednoho dne dostanete vázu, co dědí prvorozený."
Babička usrkla kafe a řekla:" To asi ne."
Ztichli jsme všichni a my s Janou otočily oči na babičku. Jana se hned šmajchlovala:
"Dostanu jí já, viď."
"Nedostane jí nikdo, já jí prodala!"
Bylo to jako blesk z čistého nebe. Obě jsme vykřikly: "CO?" PROČ?"
O čem teď budeme žertovat?
Babička se rozpovídala: " Dostala jsem do schránky takový letáček o výkupu zlata a starožitností.
Byla jsem zvědavá, jestli má váza nějakou cenu. Tak jsem jí dala do tašky a šla. Pán u výkupu dělal fóry a cenu nechtěl říct....
Známe tyhle týpky!
Babičce se váza nechtěla už táhnout domů, byla těžká. A tak se domluvili, že jí tam nechá.
Dostala osm stovek a byla ráda, že tu těžkou mrchu nemusí táhnout domů.
No, a my máme po váze i po legraci.
Obrázek je pouze ilustrační. Barva odpovídá, zlatý pás šířkou taky, jen byl lépe vyrytý. Byla celkově hezčí....