Tales | Děsné ráno

Ráno mám naučené pohyby. Jako vstát, dát vařit vodu na čaj, pak naberu směr koupelna.

()

Zuby, vlasy, obličej... někdy v jiném pořadí, ale v koupelně se chvilku zdržím. Většinou slyším klapnout konvici a vím, že se můžu přemístit do kuchyně.

Ručníkem si vysouším vlasy a drhnu obličej, pak většinou přehodím ručník přes vanu. I dneska ručník odhazuji.... Letmý pohled do vany.

Do prd.le. pavouk. Velký černý vaňák. Do prčic.

Jsem asi chvilku mimo, když přijdu k sobě, zjišťuji, že stojím jak solný sloup, mám pusu otevřenou, ale nekřičím. Je to výkřik bez zvuku, všichni ještě spí. Couvám z koupelny a očima hypnotizuji pavouka, aby se nehnul.

Dělám snídani, budím manžela, ale o pavoukovi ani slovo. Až po snídani ho budeme řešit. Jiřík by stejně nerozuměl, co mu říkám. Po ránu potřebuje víc času na probuzení.

Sakra kvůli pavoukovi jsem si nenamazala obličej krémem. Jdu do koupelny a ve dveřích se míjíme s Jiříkem. "Co mi to leze po hlavě?? " Jiřík si prohrábl vlasy. Uskočila jsem, právě včas. Pavouk přistál před mýma nohama. Chudák malý, teda velký...

Zase jsem zjistila, že mi nejde křičet, měla jsem vyschlo v puse. Ale nestála jsem nohy mě nesly až na druhý konec bytu – do kuchyně. Opatrně jsem se vracela, slyšela jsem hodně hlasité plácnutí. Kdo koho plácnul???? A tak našlapuji opatrně, co když vyhrál pavouk. Ne! Je to dobré, přichází Jiřík. Sedá si k snídani. "Tak co, ...co jsi mu udělal? "

"Coby plácl jsem ho botou, až to křuplo."

"A kam jsi ho dal?"

"Kam bych ho dával, je pod botou. Prý pavouci nosí štěstí, tak ho přece nevyhodím...."

No pravda, pavouci nosí buď peníze, nebo štěstí, tenhle moc šancí nedostal.

Možná kdyby nelezl do ručníku, mohl být jen vyhoštěn.