Jsem jaká jsem :-)

tales: Víš je to asi tak. Někdo smutní pořád a nejde mu ani o dotyčném člověku mluvit. A někdo si chce připomínat hezké chvíle a myslet na toho, co tu už není, protože je rád, že ho poznal, že s ním mohl být, že s ním zažil ty hezký chvíle. I když to bolí, každého vzpomínání bolí, ale je rád že,ten člověk šel kousek cesty s ním....
Je to na každém, jak to má nastavené a jak se s tím dovede srovnat. Ne každému to jde přendat ze šuplíčku smutné vzpomínání do šuplíčku jiného. ale zkus to, třeba časem...