Krabice

O prázdninách jsme jezdili s bráchou k babičce a dědovi do ČL. Měli tam nejen byt ve městě, ale i za městem zahradu se zahradním domkem a tak jsme tam vegetili skoro celé léto.

()

Do bytu se ani moc nechodilo. Vše se odehrávalo na zahradě.

Babička pěstovala brambory a veškerou zeleninu. Děda se staral o slepice a králíky. My s bráchou a bratranci pomáhali dopoledne a odpoledne měli volno na koupání.

Jednou se děda ustrojil, zval kolo, a že jede do města.

Bylo nám to divné. Pro co asi tak může jet? Máme vše na zahradě.

Děda říká:" Jedu pro důchod. Milenko k obědu jsem zpět."

Co my malé děti věděly, co je to důchod. "Hlavně se nám dědo vrať Víš to, že vedeš odpoledne slepičky na pastvu za branku a nikdo jiný nezapíská tu správnou písničku, aby slepičky poslechli. A šly způsobně přes celou zahradu na pastvu na louku."

Už bylo skoro 12 hodin. Čas oběda a děda nikde. Já prostřeno, kluci běželi ke brance, vyhlížet.

"Už jede, už jede."

Děda přifrčel na kole a na nosiči velkou bílou krabici. Sesypali jsme se kolem... zvědavě nakukovali ...

" Až po obědě".

Takhle rychle jsme snad oběd nikdy nesnědli, brácha, který se s jídlem vždy loudal, měl talíř prázdný coby dup.

Babička postavila vodu na kafe. Děda otevřel krabici. Jůůů byla plná dortů. Laskonky, trubičky, kokosky, punčáky, věnečky, špičky...

Děda snad vykoupil celou cukrárnu. Babička vydechla:" Bohdane tolik? Stačil by pro každého jeden kousek"

"No co bral jsem důchod, tak si užijeme."

Od té doby se těším na důchod, až si budeme užívat s vnoučaty.

Tu krabici dortů jsme jedli snad týden. Jen se dojedl poslední kousek a děda se ptal babičky" Milenko, co upečeš dobrého?"