Mám ráda někdy něco trochu ostrého. Jiřík mi od kamaráda přinesl ve skleničce semínka papriky pálivé, možná že je to chilli.
()
Je no name sklenička, takže nevím.
V týdnu vařím do krabiček. Krabičky si nosíme do práce. Není čas zajít na oběd a taky je úsporný program. Začala jsem držet dělenou stravu. Tak kombinuji, abych nevařila zbytečně dvě jídla. Uvařila jsem těstoviny a Jiříkovi se sýrovou omáčku. Sobě těstoviny s rajčetem. Rajče nějak z ledničky zmizelo, tak si dám jen těstoviny s olivovým olejem. Jako "pasta Aglio olio".
Bylo trochu víc práce, spíš zmatek a víc lidí se nás rozhodlo v práci navštívit. Když se vše uklidnilo, Jiřík říká: " Najíme se?"
" Ohřeji ji to, já se najím později. Musím si tu něco dodělat, dokud to mám v hlavě.
Vezmu talíř, oklopím otevřenou krabičku a nechám ji jako pokličku na jídle. Ohřeji, dám na stůl s příborem. Pokličku nechávám na talíři, někdy se stane, že Jiřík nejde jíst hned. Tak aby mu to nevystydlo.
"Tak jsem to snědl, ale bylo to ostré."
Vybuchla jsem smíchy.
"To to nebylo divné, že tam nemáš omáčku? A slaninku? Že máš jen suché nudle?"
" No trochu jo, ale včera jsi mi vynadala, že se v jídle šťourám a tak jsem ti chtěl udělat radost. A všechno jsem to snědl."
" No a co budu jíst já?"
Suchý rohlík a kafe.
