Protančené dopoledne
Dopoledne jsme si hrály doma. Vytahala jsem všechny hračky. Kelímky, co se staví na sebe.
()
Kostičky,co se podle tvarů vhazují do větší kostky, piáno, knížky. ... Vše Viki bavilo jen chvilku. Nejraději ťapala sem tam. Prostoru měla dost. Tak jsem pustila rádio, sedla si na zem a dívala se, jak Viki ťape. Občas jsem jí nalákala na nějakou hračku, ale bylo to jen takové malé zastavení, mezi ťapáním. Poslouchala jsem, co říkají v rádiu a trochu mě to udivilo, co vysílají v dámském klubu v devět hodin ráno. Myslím, že by se to hodilo spíš po 22 hodině večer. No asi posluchače dámy mají, protože jim prý chodily sms se vzkazy. No nevím. Já se červenala jen při poslouchání, natož abych tam volala nebo psala... ale hrály hezké písničky. Když byla nějaká opravdu melodická, dala jsem rádio na plný pecky a Viki přiťapala, klekla na čtyři a začala se pohupovat v rytmu. Je to její styl tance ještě z dob, kdy lezla po čtyřech.
Chvíli na ní koukám, ale už při druhé písničce, jí beru do náruče a ukazuji, že se dá tančit i ve stoje. Stavím jí na nožičky, beru za ručičky a vrtíme se. Moc držet nechce. Sama, chce tancovat. Pouštím ji pomalu, vrtí prdelkou tak vehementně, že klesá na čtyři a dotancovává to v kleče.
Při další písničce automaticky přiťape k rádiu a zase na čtyři.
Říkám: " No Viki, jsi slečna né mimino. Šup na dvě. " Ale je tak zabraná do tance, že nereaguje, ani když jí chci vzít za ručičky. Vytrhne se a pokračuje na čtyřech.
Tak jsme protančily jedno dopoledne.
