Domácí Lučina

Byli jsme na návštěvě a já dostala ochutnat domací Lučinu.

()

" No to je dobrota, dáš mi recept? "

"Vždyť jsi mi ten recept posílala ty." Asi blbě čučím.

" Mám ten recept od tebe! "  

"Fákt a proč jsem to nezkusila?"

" To nevím, ale je to jednoduché. Tři velké (500 ml) jogurty a jedna smetana na vaření, trocha soli. Zamíchat, nalít do čisté utěrky, trochu zamotat a nechat do druhého dne okapat. Syrovátku můžeš vypít."

Hned druhý den jsme nakoupila suroviny, zamícala a dala okapat. S tím jsem měla trochu problém, kam to pověsit. zavěsila jsem to uchyt od polootevřené trouby a pod to jsem šoupla hrnec. Pak už jsme jen poslouchali kapky.

Druhý den jsem šla domů, přes naše. Když jsem odcházela táta mi strčil do tašky kus ryby. Kdyby se mě zeptal, asi bych odmítla. Ale když jsem jí viděla, to už se nedalo. Krášně růžové masíčko, jako losos.

Tak si jí nesu domů a přemýšlím, kdy si jí udělám, aby Jiřík nevěděl. Hned další den je odpoledne doma pusto.  Jiřík má odpoledne  nějaké jednání a já u toho nemusím být.

Já mám lepší činnost. Peču si rybku - ani nevím, jak se jmenuje. Co si k ní udělám? Trochu teď laškuji s dělenou stravou a tak brambory nebo hranolky nepřipadají v úvahu. Už to mám známá mi říkala něco o celerových hranolkách. Tak je zkusím, i když celer nemusím. Ale co když budou dobré a k rybce by se hodily. Tak rychle do obchodu. Rybka byla pečená snad dříve než ty hranolky, ještě salát s z rajčat a s domácí Lučinou.

No to byla bašta. 

Jo a v syrovátce jsem si omyla obličej, jako naše babičky.... abych byla krásnější