Včera jsem šla do práce pěšky. Vzala jsem to přes trh.
()
Koupila jsem si kytičku aster, těch mini. Vzpomněla jsem si na babičku z České Lípy. Vždy jich měla celý záhon, střapaté, velké, na okraji záhonků tyhle mini.
Ve všech možných barvách. Vždycky když jsme odjížděli, udělala velikou kytici a pověsila jí na okap u chatičky. (No na okap asi né, ale na nějaký hřebíček) A šla ještě natrhat zeleninu.
Jako malá holka jsem věděla, když visí kytka na okapu, brzo pojedeme domů.
Mám jednu fotku, jak se loučíme ve školce a jdeme houfem do školy a já stojím bojácně u stěny ve školce. Na zádech tašku do školy a pro paní učitelky ze školky v každé ruce ohromnou kytici aster. Ani jsem jí těma dětskýma ručičkama nemohla udržet.
Skončilo dětství a začal školní život.
Brácha se mě ptal: "A měli jste hodnou nebo zlou paní učitelku?"
" No myslím, že byla hodná, v první třídě by měla být paní učitelka hodná ne? "
"No ta naše byla někdy hodná a někdy zlá a já jsem po čase zjistil, že když si nasadí brýle je na nás zlá a když si je sundá, tak byla hodná a milá a hezky si s námi povídala."
"??? Jako jí ty brýle tlačily a tak na vás byla zlá ???" Nechápala jsem.
" No na to jsem přišel až za delší dobu. Když si vzala brýle, viděla až do zadních lavic a tam se zlobilo a dělaly se lumpárny. A když si je sundala asi toho moc neviděla. A když bylo ticho ve třídě, bylo vše v pořádku. A byla na nás hodná."
Zvláštní postřeh.