Jedno odpoledne jsme se vydaly do ZOO. Tam můžu Viki vypustit. Může běhat bez obav.
()
Těšila jsem se na žirafy a na slona. Celou cestu v tramvaji jsem o nich Viki vyprávěla. Dlouho jsem v ZOO nebyla a byla jsem zvědavá, co tam je nového a jaký zvířátka přibyla.
Viki se vydala po cestičce za pokladnami, zvířata nezvířata. Zajímala jí tříkolka a chlapeček, co na ní jel před námi. Musela jsem jí zbrzdit, aby vůbec ty žirafy viděla. Mají u výběhu postavenou pro lidi takovou rozhlednu, aby je lépe viděli. Tam jsme nešplhaly, chtěla jsem mít kočárek v dohledu. Nakukovaly jsme dolním okénkem a taky něco viděly.
Pak jsme přešly ke slonovi, ten moc dobrou náladu asi neměl, chtěl jít do domu. Stál daleko a zadkem k nám a nemínil se otočit.
No nic půjdeme dál. Vysazovala jsem Viki, aby lépe viděla do ohrad. Ale jí zajímalo, kdo jde právě kolem nás a jaký mají kočárek. Další v pořadí byli velbloudi a myslím, že by si jich taky nevšimla, kdybych jí nevysadila na zídku a nechtěla vyfotit. Chvíli pózovala, ale pak tam přišla holčička a měla v ruce lízátko. To Viki hrozně zajímalo. Takže nic.
Přešly jsme kolem rohatých... kolem šimpanzů. Tam jí zaujala tabulka. Dělala na sebe do zrcátka chvíli "opičky" tam jsme se asi zdržely nejdéle.
Zaslechla jsem v rozhlase, že za 10 minut bude krmení lachtanů. Tak hurá k nim, zabrat dobré místo, aby Viki viděla skákající a dovádějící lachtany. Přirazila jsem kočárek až ke sklu. A držela místo. Otočená na Viki. Ta skákala po schodech a sbírala kamínky. Už se srotilo docela hodně lidí. Odchytla jsem Viki a posadila jí do kočárku. Za chvilku to začalo. Lachtani jako by věděli, co bude... začali ve vodě rejdit a nadskakovat. Přišla paní s kbelíkem plných ryb. Lachtani ochotně vyskakovali z vody a nechali si prohlédnout oči i zuby. Za odměnu dostávali rybu. Voda se vařila, jak skákali a předháněli se, kdo bude na řadě. I na klouzačku vylezli. Koukám na Viki a chci něco moudrého říct a vidím, jak Viki montuje nějaké kolečko u kočárku stojícího vedle nás. Ukazuji na lachtany, Viki jen otočí hlavu a po chvilce jí zvedá, aby lépe slyšela, co si povídají paní na druhé straně od nás .... Odcházíme.
Dávám Viki volnost, asi je na zvířata ještě malá.
Pomalu obcházíme celou ZOO . Viki zajímá vláček, na ten nemůžeme (co s kočárkem) tak pánovi jen zamáváme a jdeme pomalu dál.
Slyším, jak řve bílý tygr. Jdeme se na něj podívat. Je celý rozzlobený, dokonce předníma tlapami vyskočil na stěnu a řval, až mi jezdil mráz po zádech. Volám Viki, ta zase sbírá kamínky.
"Viki koukej velká kočička."
Viki přijde blíž a nic. Popojde k vedlejší kleci, kde jsou odrostlá mláďata tygra. Ta se jí asi líbí víc. Ukazuje na ně a říká. "Ňam, ńam."
" Ne Viki to je kočička a ta dělá mňauuu." Kladu důraz na koncovku.
Viki chvíli kouká a pak hodí ramínkem " Ňam" a odchází sbírat kamínky.
No nic, hlavně že svítí sluníčko a je hezky.
Přicházíme k ohradě, kde jsou malé kozy i s kůzlaty. Děti můžou do ohrady a pohladit si je. No to by byla hezká fotka. Lákám Viki do ohrádky. Jedním okem koukám po kozlovi, má velký rohy. A hledám kůzlátko, to mezi tím někam odběhlo. Viki zase hledá kamínky. "Pojď si pohladit kozičku" Lákám jí.
Přichází blíž, ale moc jí to nebere. Ohýbá se k zemi a něco studuje. "Nech ty kamínky už napokoji, tady máš živá zvířátka. "
Přijde mi, že tem kamínek nějak moc dlouho zkoumá.... No jasně je to kozí bobek.
Viki naštěstí neprotestuje, zaslechla u občerstvení hudbu. Běží a chytá se nohy od slunečníku a tancuje jako barová tanečnice u tyče. Jednou dokola, po druhé.... po desáté. Jestli nepřestanou hrát, tak tu budeme muset přenocovat. Viki se nechtěla hnout.
Tak se jí přece jen v ZOO líbilo.