Na jaře jsme byli na srazu skútrů na Čeřínku.
()
Jako každé větší setkání jsme dostali nálepku na skútra a tentokrát i malý dáreček, v podobě vyšitého jména Čeřínek na pevném silonovém tkalounu. Určitě se to jmenuje jinak, než silonový tkaloun
Ilony – pořadatelky srazu dcera šije postroje a obojky pro psy. No a z tohohle materiálu byl i tento dárek . Já si vybrala oranžový a Jiřík si vzal zelený.
Sraz proběhl v pořádku, přijeli jsme domů. Kam s dárečkem. Já si ho připnula na zip ke kabelce a Jiřík si ho přidělal na klíče na skútra.
Vždycky když jsem okem zahlédla klíče, věnovala jsem vzpomínku Iloně. Kabelek mám více, takže svůj oranžový dárek jsem neviděla tak často
Uběhl půl rok.
Jiřík jel na skúrtu vyřizovat něco na VZP. Zastavil se na informacích, aby věděl do jakého okýnka se má přihlásit o vyřízení své věci. Infoúřednice mu poradila, na kterou kolegyni se má obrátit..
Vyřídil, co potřeboval. Už odchází od okénka, když slyší, jak infoúřednice volá do prostoru.
" Pan Čeřínek si tu zapomněl klíče."
Pomyslí si Jak se může někdo tak blbě jmenovat? A už otvírá dveře ven z budovy. V tom se opět paní infoúřednice nadechla a hlasitěji zvolala.
"Pane Čeřínku máte tady klíče."
Jiřík udělá krok zpět, jako by si chtěl pana Čeřínka prohlédnout. Tak blbý jméno a ještě ztratí klíče, to musím vidět.
A v tom CVAK.
